O nespavé
Uzenáčce
Máma
se chce bavit. Jde za kulturou, jde na grog, pivko, svařák, panáka
s přáteli. Tátu s dětmi nechá doma. Vždyť mu večer pomůže babička,
proč by se tedy nemohla vydat do víru maloměsta.
Zapomněla však, že jejich dcerka není lecjaká obyčejná holčička. Je to nespavá Uzenáčka, který jí už při odchodu z domu dala jasně najevo, že máma nemá nárok na nic jiného, než být s ní.
Maminka se vrací domů, má celkem dobrou náladu, která se jí ještě zlepší tím, že tatínek všechno zvládnul a děti spí.
Rozhodne se, že půjde spát, aby druhý den mohla dětem svoji nerozvážnost se jít bavit vynahradit. Její příchod do ložnice ale okamžitě vycítí nespavá Uzenáčka a rozbrečí se. Nevadí, maminka přiskočí, vezme dcerku do náruče a přesune se s ní do velké postele. Dítko se však hemží, vrtí, kroutí, prdí, mrouká, mňouká, kope, mačká prsty, fackuje a valí oči. Prostě nespí, nespí, nespí. A aby o tom věděl celý panelák, tak se krásně na celé kolo rozkřičí, což pozvedne tatínka. Ten se zapojí do akce znovu uspat nespavou Uzenáčku. Tak se holčička přemítá ze strany na stranu, od mámy k tátovi a od táty k mámě a u toho řve, řve, řve a řve. Ušní bubínky praskají, skla v oknech se třesou, pes leknutím chce utéct, pokoj vibruje od hlasitého tónu. Dokonce i brášku ve vedlejším pokoji nespavá Uzenáčka svým nočním koncertem probudí, protože se otevřou dveře a v nich mžourající chlapec nevěřícně kouká, co se to zase děje.
Zapomněla však, že jejich dcerka není lecjaká obyčejná holčička. Je to nespavá Uzenáčka, který jí už při odchodu z domu dala jasně najevo, že máma nemá nárok na nic jiného, než být s ní.
Maminka se vrací domů, má celkem dobrou náladu, která se jí ještě zlepší tím, že tatínek všechno zvládnul a děti spí.
Rozhodne se, že půjde spát, aby druhý den mohla dětem svoji nerozvážnost se jít bavit vynahradit. Její příchod do ložnice ale okamžitě vycítí nespavá Uzenáčka a rozbrečí se. Nevadí, maminka přiskočí, vezme dcerku do náruče a přesune se s ní do velké postele. Dítko se však hemží, vrtí, kroutí, prdí, mrouká, mňouká, kope, mačká prsty, fackuje a valí oči. Prostě nespí, nespí, nespí. A aby o tom věděl celý panelák, tak se krásně na celé kolo rozkřičí, což pozvedne tatínka. Ten se zapojí do akce znovu uspat nespavou Uzenáčku. Tak se holčička přemítá ze strany na stranu, od mámy k tátovi a od táty k mámě a u toho řve, řve, řve a řve. Ušní bubínky praskají, skla v oknech se třesou, pes leknutím chce utéct, pokoj vibruje od hlasitého tónu. Dokonce i brášku ve vedlejším pokoji nespavá Uzenáčka svým nočním koncertem probudí, protože se otevřou dveře a v nich mžourající chlapec nevěřícně kouká, co se to zase děje.
No
nic, pohotová maminka vstane, donese čaj, ten odmítne. Nabídne dudlík, zkusí se
nacpat mezi dvě děti a v hlavě si pomyslí: „Snad se mezi nimi nějak
vyspím.“ Omyl, synek kouká a kouká, nespavá dcerka řve a řve. Co teď?
Tatínek se sice snaží nějak pomoci a tu řvoucí nespavou hromádku přesvědčit, že takhle teda ne. Nepodaří se. Vnímavá máma se nejdřív zeptá synka, zda nemá žízeň. Přikývne. Tak tedy vstane, jde pro pití a zároveň udělá i mléko pro nespavou Uzenáčku (to by mohlo zabrat). Syn i dcerka hltají a hltají. Vyhráno ale není. Jakmile dojde do pusy poslední kapka, rozezní se řvavý tón nespavé Uzenáčky. No, ještě rodiče naivně zkouší utišit nespavou holku a smířit se s tím, že pokud se věc povede, zbyde každému kousíček postele. Nepovede.
Už trochu rozmrzelá maminka si uvědomí, že nespavé Uzenáčce rostou zoubky. Aby se v rodině aspoň někdo vyspal, vezme holčinu do vedlejšího pokoje a pro jistotu pošle tatínka se synkem spát do pokojíčku, do celkem nejbezpečnější zóny od případného řvacího koncertu.
Když už se zdá, že řev nepřestane, leč nerada, zváží vyčerpaná maminka, zda trochu bolesti ulevit. Rozsvítí a hledá patřičné utišující léky (škoda, že nemáme rohipnol). Mezitím nespavá Uzenáčka zjistí, že si může hrát. A tak nastává strastiplné čekání, jestli nespavou Uzenáčku hraní omrzí a jestli se rozhodne ještě tuhle noc zahmouřit oči.
Maminka má několik možnosti, co při čekání dělat. Hrát si s nespavou holkou – ta ji očividně ale k tomu nepotřebuje. Číst novou knížku, kterou si přinesla z kulturního prožitku – není dobrý nápad, mohlo by skončit nepřiměřeným vyhrožováním. Tak ji napadne, že svoji pustí se do psaní. A píše, píše a píše. Nespavá Uzenáčka si hraje, sem tam vykřikne, hraje si, sem tam žvaní. Čas běží, běží a běží a v druhém patře se nespí. K nemilému maminčinu překvapení se nespí a ni ve vedlejším pokoji a náhle se mění celé pojetí pohádky o nespavé Uzenáčce v pohádku O nespavé rodině.
No nic, pomalu se rozeznívá jekot, třeba je ten správný čas zkusit jít spát nebo nenápadně sbalit nějaké věci a zmizet a už se nikdy nevracet nebo zavolat Gruma?
… usnula, vrtěla se, kopala, chrupkala, spala … velde ní se převaluje „nemůže usnout“ maminka.
Tatínek se sice snaží nějak pomoci a tu řvoucí nespavou hromádku přesvědčit, že takhle teda ne. Nepodaří se. Vnímavá máma se nejdřív zeptá synka, zda nemá žízeň. Přikývne. Tak tedy vstane, jde pro pití a zároveň udělá i mléko pro nespavou Uzenáčku (to by mohlo zabrat). Syn i dcerka hltají a hltají. Vyhráno ale není. Jakmile dojde do pusy poslední kapka, rozezní se řvavý tón nespavé Uzenáčky. No, ještě rodiče naivně zkouší utišit nespavou holku a smířit se s tím, že pokud se věc povede, zbyde každému kousíček postele. Nepovede.
Už trochu rozmrzelá maminka si uvědomí, že nespavé Uzenáčce rostou zoubky. Aby se v rodině aspoň někdo vyspal, vezme holčinu do vedlejšího pokoje a pro jistotu pošle tatínka se synkem spát do pokojíčku, do celkem nejbezpečnější zóny od případného řvacího koncertu.
Když už se zdá, že řev nepřestane, leč nerada, zváží vyčerpaná maminka, zda trochu bolesti ulevit. Rozsvítí a hledá patřičné utišující léky (škoda, že nemáme rohipnol). Mezitím nespavá Uzenáčka zjistí, že si může hrát. A tak nastává strastiplné čekání, jestli nespavou Uzenáčku hraní omrzí a jestli se rozhodne ještě tuhle noc zahmouřit oči.
Maminka má několik možnosti, co při čekání dělat. Hrát si s nespavou holkou – ta ji očividně ale k tomu nepotřebuje. Číst novou knížku, kterou si přinesla z kulturního prožitku – není dobrý nápad, mohlo by skončit nepřiměřeným vyhrožováním. Tak ji napadne, že svoji pustí se do psaní. A píše, píše a píše. Nespavá Uzenáčka si hraje, sem tam vykřikne, hraje si, sem tam žvaní. Čas běží, běží a běží a v druhém patře se nespí. K nemilému maminčinu překvapení se nespí a ni ve vedlejším pokoji a náhle se mění celé pojetí pohádky o nespavé Uzenáčce v pohádku O nespavé rodině.
No nic, pomalu se rozeznívá jekot, třeba je ten správný čas zkusit jít spát nebo nenápadně sbalit nějaké věci a zmizet a už se nikdy nevracet nebo zavolat Gruma?
… usnula, vrtěla se, kopala, chrupkala, spala … velde ní se převaluje „nemůže usnout“ maminka.
