Kameninová forma je něco úžasného a až letos se mi povedlo vyklopit bez nehod. Každý rok, co peču beránka a slepičku, tak volám zase babičce pro recept. Dnes jsem si ho dokonce i rozmočila a muž musel rychle utíkat a opisovat, než by to bylo nečitelné.
Obecně mám pečení celkem ráda. Ale velikonční je zvláštní. Když připravuju těsto na beránka, hned si vzpomenu, jak jsem se jako dítě tolik těšila k babičce. Vždy tam čekal krásný beránek ozdobený mašlí a snítkou trávy v papulce a kolem něj spoustu barevných vajíček. Jsou to nádherné vzpomínky, plné vanilkové vůně, plné smíchů a trošku bolesti, jak se proutek ohýbal, abych neuschla.
Dnes mi i hrkly slzy do očí. Babička je člověk, který miluje děti a vždy se pro svá vnoučata rozdala. Hrála si s námi, pletla, háčkovala, šila, schválně prohrávala v kartách. A díky ní jsem obejvila kouzlo ručních prací a klid na duši, které přináší. Na to se nedá zapomenout.
A já si dnes uvědomila, že to chci taky. Proto se snažím to své prožité ukázat i svým dětem. I když dnes to bylo trochu náročné s nejsitým pohledem ráčete při mixování těsta a vřískající štířící u noh, že ji nepochovám. Přesto jsme si to užili a já se těším, až mi budou více pomáhat, až budou mít ten šťasný výraz z dobře odvedené práce. Doufám, že to dokážu a že si tuto radost a tradici přeneseme dál.
Proto se velikonoční pečení stalo něčím jiným, než třeba vánočním. A já si ho tímto textem chci uchovat a konečně si pořádně zapsat recept.
Ale není to jen o pečení. Velikonoce jsou pro mě i svátky rozjímání. Letos při ráčeti a štířici mi sice čas a prostor nějak nedovoli zavítat do našeho kostela. Nevadí, příští rok to zase bude jiné.
Základní recept:
1 vejce
30g cukru
40g mouky
vanilkový cukr
citronová kůra
Utřít cukr se žloutky, pak opatrně přidávat mouku a vyšlehaný sníh. Forma vymazaná sádlem a vysypaná hrubou moukou nebo kokosem. Pečeme na 150-170°C podle potřeby (beránek cca 50min, slepička 20min). A opatrně vyndávat, ať se ruce nebolí od spálenin jako dnes mě.
