Adventní čas

Mám ráda adventní čas. A k němu patří adventní kalendář. Je to vlastně jediný čas, který je naplněn množstvím věcí, které se vážou k vánočním svátkům. Až mě zamrzelo, že jiná období tolik neprožíváme (myslím obecně). Ale je to hezký čas. A já si ho s dětmi chci maximálně užít.
Letos jsem ušila svůj první kapsář. Svůj první adventní kapsář. Jednoduchý, vánoční, s malými kapsami. Prostě takový, který po Vánocích zabalím, schovám, vytáhnu za rok a jen naplním. Vymýšlet náplň už bude pohoda, protože to může být cokoliv malého, milého, motivujícího, hezkého, nápaditého, sladkého, objevujícího, tajemného, vánočního.

Kapsář se povedl. Hodí se přesně tam, kde jsem si ho představovala. Kapsičky jsou tak akorát. Vhodně na malou hračku, kostičku, drobnůstku, maličkost, pochoutku, obrázek, aktivitku, čokaljdu. Prostě na cokoliv.

Šila jsem ho za minutu dvanáct, přesně 30. listopadu a povedl se. Jednoduchý, praktický. 

Prostě akorát.

Letos jsem do něj vložila zase adventní leporela, která jsme měli už vloni. Letos je děti, hlavně Štíříce, chápaly a byly ochotny si je prohlížet a vyprávět si o nich.

Druhým dárečkem byl kousek betlému. Je to taková dřevěná skládačka, přesně 24 kousků a každý den si přiložíme jednu. Moc zaujal. Kupovidu i Ráče. Často k němu chodí a figurky přerovnává. No a můžeme ho použít taky pár let. Je ze dřeva, můžeme si ho i časem pomalovat. A zaujal i Pána tvorstva, protože jeho fotka zdobí naše PF 2018.

Třetím tajemstvím byla sem tam aktivitka, kterou tentokrát za mě vymyslel časopis Puntík. Příště ale budu vyrábět sama a s obrázkovým doplněním. Všimla jsem si, že děti víc pochopí, když to mají podchycené ještě obrázkem. Ale i tak jsme si aktivity užily a pobavili se.

A sem tam do čtveřice byla nějaká mlsůtka. Štířice měla čkolajdovou micni a Řáče obrázek se svou mlsotou (chápej, je bezlepkáč, čokoládu nejí a oblíbený muffin či jogurt se do kapsy nevleze).

Nejprve jsem chtěla doplňovat každý den, ale musela jsem naplnit, protože jsem byla služebně pryč. Tak jsem ho naplnila celý. A děti to vzládly dobře. Vůbec nechtěly zkoumat co bude dál.

Leto se mi opravdu putování vánočním časem líbilo.

Mělo to i výukový efekt ... Štířice umí napočítat od 1 do 24 česky i anglicky. 

Mám v myšlenkách ještě nápad s vánoční spirálou. Ten si schovám třeba na příští rok.

Logika

Už je na čase rozvíjet logické uvažování. A že mám podezření, že naše Ráče je dost vychytralé. Až se někdy divím, proč jeho mozek má pořád některé cesty uzavřeny. To je však důvod se nevzdávat a snažit se posunout jeho myšlení dál.

Logiko primo

Neustále jedna z těžkých aktivit. Zkoordinovat ruku, oko a mozek je holt někdy složitější, než se zdá. Proto pořád tvořím lehčí varianty. Tentokrát s podzimním nádechem.

Logické řady

Ty mě vždy bavily, hlavně ty číselné. A takhle jednoduše se dá začít u dětí. 

Počítání s jablíčkem

Inspirace s pinterestu. Kostka s čísly, ne s tečky. Kuličky jako jadřince. Malá lžička, aby nezůstalo pozadu cvičení v jemné motorice. 

Takže: hoď kostkou a naber na jablíčko příslušný počet kuliček.

Jak logické? Nenechte se ale mýlit. Pro Ráče je tento opačný postup složitější, než by se zdálo. Na druhou stranu se chytl rychle (to jsem nečekala).

Křížem krážem

Logické souvislosti do kříže. Musíš sjednotit osu x a osu y.

Cvičme v rytme

Aktivita, kterou vytvořila moje kolegyně. Nejsem si jistá, ale inspirace myslím na Ergo motol.

Pravidla jsou celkem jedoduchá - slož párátka podle předlohy, pak zkus vytvořit stejnou polohu vlastním tělem (to už může "makovičku" trochu zatížit.

Rozovj logiky se někdy může zdát obtížný. hlavně když mně je to jasné a Ráčeti ne. Na druhou stranu žasnu, co dokáže vymyslet, jak je kreativní a jak je úžasný.

Každopádně čím dál víc zjišťuji, jak orientace v našem světě pro něj je složitá. Co Štířice pochopí hned, to Ráčeti trvá. Co Štířice bez problému zvládne sama a baví ji to, Ráče musím naučit. Apod.

Pracovní

Už je to přes dva měsíce, co jsme se blogu nevěnovala. Má to jednoduché vysvětlení. Práce. Po šesti letech doma mého působení doma s dětmi nastala změna. Pro všechny. Štířice nastoupila do školky, Ráče do školky vlítlo, Pán tvorstva by se měl více (zatím to jen ledabyle zkouší) zapojit do organizačního chodu naší rodiny a já nastoupila do práce. Do nové, do neznámé, ale vlastně známé. Z role učitelky jsem se stala poradcem v sociální službě rané péče.

No a protože všechny začátky jsou určitým způsobem náročné. Tak pro nás začátek školního roku byl, dalo by se říci extra náročný. Organizačně, emočně a vůbec vše skloubit způsobilo, že některá pole mé působnosti musela oddychovat.

Nový život se nám urovnává a já už zase můžu psát. Nevím, možná časem se vrátím i k těm událostem, co už proběhly. A když ne, tak zůstanou jen v mé paměti.

Ale k věci. Můj koníček se částečně vměstnal i do mé práce. Nejen, že můžu zužitkovat své osobní zkušenosti. O tom ale třeba někdy jindy. Můžu zužitkovat i své dovendnosti. Tak hledám, vymýšlím, radím se s kolegyněmi a vytvářím aktivity pro naše malé klienty.

Mezi první, šité, patří pár spybagů, hmatové pexeso, labyrinty a "pavoučku, chytni mušku".

Spybag

Z mé dílničky už ho znáte v podobě Krtečkových. Odkaz dávat nebudu, protože s první protoypem moc spokjená nejsmem. Ale tyhle už ppovažuji za zdařilé.

Prostě pytlík s okýnkem, rýže, předměty.

6x spybag, z tohho jeden černobílýna větší podoporu vizuální stimulace.

Spybag - jednoduchý tvar působí prostě pěkně.

A takové titernosti v nich můžete najít.

Labyrint

První je vám už taky známý. Je to ten knoflíčkový, který jsem dělala pro spolužáky Ráčete (tady). Druhý je nový. Cesta je skrytější, putující korálek od mráčku ke sluníčku, od sluníčka k mráčku není vidět.

Hmatové pexeso

Pexeso na dotyk. Tady si nemusíte hrát naž tak na vzhled, důležité je složení. Dvojice se hledá podle hmatu. Takže co nejvíce rozlišných struktur je fajn.

Pavoučku chytni mušku

Tahle aktivita vznikla trochu oklikou. Když jsem klogyním ukazovala naši Tichou knihu, tak jsem jim strašně líbila stránka "Locika", jenže bylo potřeba vytvořit něco univerzálnější, aby to zaujalo i chlapce. Proto pavouček, pavučina, malé sponky a už můžeme chytat mušky do sítě.

Za fotodokumentaci se musím pořád omlouvat, stále nedokážu chytit světlo a nemusí to vždy odpovídat skutečnosti. Dnes jsem však rozdala aktivity a nadšení kolegyň bylo velkou odměnou.

Nejhorší je, že se mi hlavou honí další a další nápady, ale čas prostě neoblomím. 

Nebojte o další nápady vás neochudím.

Demutatio

Mění se to, mění. Kolem mě se to mění. Já se měním. Pořád samá změna. Chci? Ovlivní? Projeví se? Prospěje? Promění? Vytvaruje?

Bez ohledu na cokoliv, změna vždy něco přináší. A i mě čeká hodně změn. Už od posledního příspěvku se toho celkem dost změnilo. Nová vyjádření, nová očekávání, nová zklamání, nová práce, nové povinnosti, nové radosti i starosti.

Někdy je těžké ty změny unést. Někdy je těžké se s nimi poprat. Někdy je těžké se ke změně odhodlat. Více vůle, více trpělivosti, více odvahy.

Síla, láska, odvaha, naděje. Čtyři mantry mého blogu. A všechny nutně potřebují změnu.

K mému překvapení mi dost lidí říká, že jsem neskutečně silný člověk. No, vlastně čemu se divím, stačí se podívat na velikost mého obelčení a hned je jasné odkud vítr vane.
Ne, musím sebekrticky uznat, že v určitých situacích jsem silná byla a snad i nadále budu. Vidím to jako přednost. Zdědila jsem ji po mámě. Ale i to někdy vyčerpává.
Být silná pro ostatní, pomoci jim, podpořit je, mě do určité míry naplňuje. Ale silná chci být i kvůli sobě, pro sebe. Pak teprve vše dává smysl.

Láska. Vždy jsem se cítila a cítím milována. Tento pocit je parádní. A jsem přesvědčena, že láska vyřeší vše. Jen kdyby nebylo tolik problémů se sebeláskou.

Odvaha. Nebo boj o odvahu? Už jednou jsem překonala sama sebe, svůj veliký strach a s odvahou se pustila do boje. Vyplatilo se, teď vedle mě sedí hnědovláska a momenátlně mi ukazuje všechna zvířátka, počítá mravence. Jsem za ni tak ráda, i když ... No jako každé dítě, jako každé okamžik v mateřství.
Vím, že můj velký sen se už nesplní. Není o odvaze, není o síle, není o lásce ani naději. Prostě je zakázaný. Srovnat se s tím nebylo lehké a není. Za to ve mně dmýchá odvaha si plnit jiné sny. Jen odstranit překážky a najít víc sebedůvěry a odvahy. Když mi věří jiní, věřím si i já. Inspirace a motivace je naštěstí dost.

Naděje. Naděje se mnou mává nejvíc. Nikdy jsem je nevzdala, hodně ji věřila, hodně se zklamala. Naděje je můj osobní životní trenér. Změnila a mění mě dost.

Ach ne. Samá nostalgie. No co už. Letošní léto je plné nostalgie. Jedna etapa končí, jiná začíná.

Vše mám možnost ještě změnit. Moře, slunce, klid, nevaření, víno, nejlepší kamarádka, myšlenky, kamínky, vzdálenost, prostor.

Věřím v lepší zítřky. Takže se Sílou, Láskou, Odvahou, Nadějí do toho. K tomu krapet božího požehnání a milníky letošního roku překonáme s grácií.

Život mě učí nepředjímat, ale spíše hodnotit. Proto se těším na okamžiky, kdy budu moci svoje přeměny zhodnotit.

Labyrint pro Žabky

Rok s rokem se sešela a už tu je další, třetí narozeninová oslava Ráčetových norzenin ve školce. A já jako každý rok vyrábím. Teda první rok vyráběl Pán tvorstva, papírové skákací žabičky, takže pozor, byly časy, kdy se i on zapojil.

Vloni vévodil přípravě háček, letos šicí stroj. Snad se vše bude líbit a děti budou spokojeny.

Labyrint a žabičky k tomu

 Pro všechny

Žabičkové záložky do knížky pro paní učitelky

No a bezlepková pudinková buchta. 

Oslava může začít.

Doufám, že si děti i paní učitelky dnešní slavnostní den užijí.

119 - 125 ... sedmička

Před sedmi lety jsem začala žít jinak, smšlet jinak, těšit se jinak.

119 ... 1.5. ... láska
Před sedmi lety v městě Poděbrady jsem strávila víkend s Pánem tvorstva. Změnil mi život, navždy. Při projížďce v kočáře s koňmi mě požádal o ruku a já řekla ano. Jeden z nejhezčích okamžiků mého života. ráda na to vzpomínám.

120 ... 2.5. ... někdy nechápu
Tak v zimě, když byl sníh na nich řvala, bála se, nechtěla s nimi nic mít. A dnes jsem je tedy neuklidila. Sníh není, ale hrát na jízdu si můžu. Držtička moje.

121 ... 3.5. ... mléčný řez
Nový bezlepkový recept na mléčný řez. Nemám fotky, nemám sepsaný recept. Zmizel jak pára pod hrncem. Rozhodně budu dělat znovu, tak vše bude. Nestíhám.
Hlavní ingredience ... moje oblíbené kakao.

122 ... 4.5. ... na stěnu ne
No, tak jo, no. Protože Štíříci teprve pokoj vymýšlíme, rozhodla se zkrášlit aspoň ten Ráčecí. Ráče si ho už samo poznamenalo, ne v takové míře. Bohužel nezůstal jen u této zdi, prakticky ve všech místnostech si čmárla.
Ať žijou pastelky Stablio.

123 ... 5.5. ... všude
Maluje všude. Tím myslím všude. Naštěstí kromě zdi to jde z ostatního povrchu lehce umýt.

124 ... 6.5. ... citrónová
Peču ráda a čím dál líp. Další novinka v mojí bezlepkové kuchyni. Citrónová babeta. Opět jsem nestihla vyfotit, byla hned pryč. Tak aspoň hlavní ingredience. Určitě budu péct znovu. Recept tedy posléze.

125 ... 7.5. ... mňamka
A tomuhle se říká "jedelská snídaně". :-D :-D :-D

112 - 118 ... kruhy

Momentálně jedu ve znamení "točení se v kruhu". Doufám, že brzy najdu jiný směr.

112 ... 24.4. ... hou hou
Houpu se dobře, houpu ráda. A s tatínkem nejvíc.

113 ... 25.4. ... na, maluj
Malý pikaso někdy touží, abych malovala já. Neumím to. Teda zvládnu domeček, kytičku, strom, auto, prase, sluníčko a mrak. Tak jsem ji navedla, ať řekne tátovi. A je to, Táta se ukázal. A má to. Zapíral, tak teď bude malovat jako divý.

114 ... 26.4. ... ????
A kam si mám jako lehnout?

115 ... 27.4. ... kino
Po dlouhé době v kině a celkem slučný film. Odreagování mimo domov.

116 ... 28.4. ... očkování
Bojím, ale očkuji. Teď jsme se pojistili. Škoda, že jsem o nich nevěděla dřív.

117 ... 29.4. ... medvěd
Venku pořád "nusně". Depka na obzoru. Raději jsem zalezla do peřin a vše nechala na Pánovi tvorstva. Takže dnes nevím, co se kolem dělo. Mně se hezky snilo.

118 ... 30.4. ... hon
Ranní hurá akce nás zavezla do Jedlí za babičkou a dědem. Odpoledne jsme si pak vyrazili na místní hřiště za čarodějnicemi.

105 -111 .... drží

Jsem opravdu ráda, že stíhám fotit. Nestušila jsem, že to je tak náročný. Snaha se snad vyplatí a já jednou budu s láskou vzpomínat.

105 ... 17.4. ... beránek
První bezlepkový beránek, Chutný, vláčný a hlavně vydžel při vyklopování v celku. Jupíjájé.

106 ... 18.4. ... va va vajíčka
Velikonoční dárek od kamadádů, který jsme rozdělali až dnes, protože byl tak pečlivě schovaný, že jsem na něj zapomněla. Nesměli jsme ho totiž otevřít dřív.
Ale je to super didaktické a přitom hravé.

107 ... 19.4. ... jako fakt?
Sněží, sněží, mráz po zádech běží. Snad to tu nebude až do května.

108 ... 20.4. ... modrobílé šály
Asi no coment. :-D

109 ... 21.4. ... školka
Zapisujeme elktronicky Štířici do školky. Dokonce nám to nabídlo si vybrat oddělení. Tak jsem to nechala na ni. Vybrala si štěnátka.

110 ... 22.4. ... tlamička
Láska moje

111 ... 23.4. ... kvalita
Není nad kvalitní čokoládu. A tahle přijela rovnou z Rakouska. A byla výborná i složením.

96-104 ... Velikonoce

Tak jo. Projekt 365 je dost náročný. A to halvně proto, že fakt nestíhám vše, co bych chtěla. A děti jsou priorita číslo 1, která zabírá čas víc, než jsem tušila.

Nechci se ale projektu vzdát. Jen ho trošičku překopu. Fotím pořád, každý den, jen pro ty, co nás sledují to každý den nebude. Jsem ráda, když se k blogu dostanu 1x za týden.

Proto odteď Projekt 365 frčí v novím kabátě ... souhrné týdenní reportáže.

Tento týden bude o dva dny delší, protože předešlé dny jsou věnovány logo pobytu.

96 ... 8.4. ... kytička
Milé návratové překvapení od Pána tvorstva. A ještě mé oblíbené lilie.

97 ... 9.4. ... ukaž se
Kamarádka mě uvrtala do FB výzvy, kterou nevím, jestli jsem schopna splnit. Výzva "ukaž svoje výrobky během sedmi dnů". Neděle je náročná ... prát, uklízet, mazlit se. Proto vytažena fotka z archivu ... moje první šitá čepice a šála v barvách místních HC Draci, i když se momentálně doma žije modrobílou Kometou.

98 ... 10.4. ... ach, och, dáreček
Konečně jsme viděli naše milé malé (rozuměj Síma je malej velkej, ale jeho maminka je malá opravdu :-D). No, fakt mě překvapili. Moc. Nejhorší (jak se to vezme) je to, že jim to budeme muset oplatit. Dárek strčen do skříně. Prý až na velikonoční pondělí. snad vydržíme.

99 ... 11.4. ... jarní logico
Jaro už je tu, Vělikonoce se blíží. A já našla chvilku na vytvoření jarního logica pro Ráče. Ale vymyslet jarní symboliku mi dalo zabrat. Hlava mapa. :-D

100 ... 12.4. ... osení
Krásné číslo fotky. Vše se tak nějak spojilo s mými myšlenkami nad oslavou Velikonoc a úsměv a úlevu mi doneslo Ráče ze školky ... osení je a bude ... osení z vajíčky, která vyráběl ve školce. Krásné, ne? Aspoň někde maluje a tvoří.

101 ... 13.4. ... fuj
Ne a ne a ne, 13 se mi stává prokletou. Už tolikrát jsem se s ní chtěla poprat a ne, už to nedělám a dělat nebudu. Tiše ji odtrpím. A dnes doslova. Proto jsem si zahrála s fotoshopem. Dnes jsem se takhle cítila a podle Pána tvorstva i vypadala. Asi by to chtělo už hodně sluníčka ... endorfíny.

102 ... 14.4. ... zahájeno
Malovací sezóna na chalupě zahájena. Hned jak jsme dorazili, tak ty dvě naše cácory zasedly do okna a malovaly, malovaly. Pastelky Stablio woody jsou vážně perfektní. Můžeme s nimi malovat kdekoli a skoro na čemkoli. Více se můžete dozvědět ...zde

103 ... 15.4. ... nuda
"Já se nudím." Už to začíná. Synoveček, který je už skoro o hlavu větší než já, si zabral Pána tvrostva a dědu a nenápadně se doplížili na půdu dívat se na hokej. A já s babičkou klopýtali mezi dalšími třemi prďolami. Tak konec nudy, vymysleli jsme si vlastní hru. Stačil papír, vršky od piva, pastelky, tužky a nápady a úkolová hra je na světě. Při hře jsme se nasmáli dost.

104 ... 16.4. ... dubnový sníh
Sněží. Co dodat. Duben, ještě tam budem. Vánoce bílé posledních pár let nebývají, tak aspoň Vělikonoce.

Logo týden

Vývoj nezastavíš, nechceme zastavit. A já pevně doufám, že se s Ráčetem dostaneme co nejdále. A jak se rok s rokem sešel, tak je načase ho zase proklepnout, zkontrolovat, prorehabilitovat, rozpohybovat pusinu. Proto jsme se vydali do Brna, na naši kliniku http://www.moje-klinika.cz/, kam už ten nějaký pátek pravidelně jezdíme. Teď jsme se tam na týden ubytovali a prošli kde čím, abychom se v závěru dozvěděli, jak na tom to naše Ráče je. Jak a v čem pokračovat, co změnit, na čem zapracovat.
Bylo to náročné, poučné, úsměvné, vyčerpávající, rehabilitační, ukecané, tramvajové, přemýšlející, i trochu bolavé.

Pobyt je výhodný v tom, že vše je na jednom místě. Nemusíme se nikde přemísťovat, nikde se objednávat. Vše máme nalajnované a v konečné fázi sepsané s určenou diagnózou a radami co a jak dál.

Tak tedy:


Brzké ranní probuzení se obešlo bez komplikací. Vyrazili jsme včas. Jenže ne dost včas. Zásek na dálnici D1 se odrazil v příjezdovém opoždění. Naštěstí ne závratném a nikdo se nezlobil. Místo ubytování šup věci na pokoj a hurá na první terapie. Rozpis je náročný a dlouhý na prostoje není čas.

Po prvních odborných vyšetření, kdy Ráče nechtělo spolupracovat při psychologickém posouzení, za to ale velmi pochválen na ORL, jsme se mohli ubytovat. Ubytování  je nové, pohodlné, pěkné, vybavené, klidné, přizpůsobené, prostorné, neomezující.

Pokoj číslo 1 patřil nám. Jak jinak. Ráče je přece jednička. Neskutečná. 

 V této posteli jsme se k sobě tulili a bohužel, někteří z ní i padali. Takhle totiž ve spaní cestovat umí jen naše Ráče.

Dokonce i minibar. Hmmm?

Po roce tu sice nejsou Vánoce, ale další pokus o změření EEG. Únava hrála do karet. Po dlouhém dni mohlo Ráče být chvíli v klidu a tudíž zvládlo vydržet těch "dlouhých" dvacet minut s podivnou čepicí na hlavě. Opravdu jsme ho netýrali a opravdu byl v pohodě. Nenechte se mýlit. Důležité však je, že EEG proběhlo a výsledek negativní.

Světlým bodem dnů bývalo jídlo. Vařili dobře a hodně. Teda jak na koho hodně. Ráče bez problému zbaštilo vše, co mělo na talíři. Teda až na jeden pokrm, ten nechutnal ani mně. Ohled na bezlepkovou dietu byl samozřejmostí a obešel se bez komplikací. Chutí bylo na vybranou ze třech jídel. Večeře vždy teplá. Snídaně formou švédského stolu. No super, ne?

A ani o zákusek jsme nepřišli. Ten jsme si ale většinou odnášeli na pokoj jako druhou večeři. Po vydatném obědě na něj nebylo místo.

Hlavní složkou našeho pobytu byla logopedie. Ve všech podobách, které naše Ráče potřebuje. K mému údivu spolupracoval skvěle. A to i v případě orofaciální stimulace. Prostě pašák makal i přes malé obtíže v soustředění.

Počítačová logopedická práce však bavila nejvíce.

Práce u stolu byla sice náročnější na motivaci, přesto se dařila a dovezli jsme i pár nových typů na rozvoj.

Tuto těžkou práci jsme kombinovali s ergoterapií, která podporuje rozvoj řeči. Teda u nás, protože je zaměřena na ruce, jemnou motoriku, logiku, trpělivost. Paní ergoterapuetka úžasná, hodná, trpělivá a se Štěpíkem to moc uměla. Dokonce jsme si dovezli terapeutickou plastelínu. 

Kolíčkovou hru máme i doma. Nikdy se mi však nestalo, že by ji Ráče složilo celou. V Brně ano, darebák milovanej.

Masáž, hledání, soustředění, trpělivost. V hrachu a fazolích hledá kuličky. Kolik jich bylo? Asi 100?

Práce s terapeutickou plastelínou. Náročné. Ale to sluníčko jsme vykouzlili vždy.

No jo ... hraje to, bliká to, zpívá to. Ale jako motivace dobrý.

Masírujeme a prohříváme ruce.

Mezi jednotlivými terapiemi či vyšetřeními jsme sem tam měli nějakou pauzu. Pokud nešlo o poobědový klídek, tak jsem ji trávili různě:

V herním koutku

V átriu kliniky na čerstvém vzduchu

Když náhodou bylo otevřeno, tak v prádelně. Víc jak jedna pračka v provozu ... velké JUPÍ pro naše Ráče. 

A občas jsem měla možnost si vydechnout a nadechnout i já. U kávy, dobré kávy, kterou vaří v místní kavárně. Od hodné paní, která dovolila našemu Ráčeti všechny ty přístroje sledovat.

Součástí náročného pobytu byla i fyzioterapie. Paní doktorka na rehabilitaci byla s Ráčetem moc spokojena. Moje srdce plesalo. Před šesti lety byla prognóza ...  do budoucna nejspíš nepohyblivý. Nedala jsem se a dobře udělala. S mírnou skoliózou a plochýma noha se dá v klidu a dobře žít.

Přesto si Štěpík zacvičil a trochu ty nožky a záda potrápil.

Překážková dráha splňovala účel. Ale nenechte se mýlit, paní fyzioterapeutka dávala zabrat.

Na schovku se ale i tak čas našel.

Během dalších dnů nás kromě těch procvičovacích terapií čekala i další vyšetření. Paní doktorka z foniatrie byla nadšená. Operace mandlí prý velmi prospěla. Zamáčkla jsem slzu nad škaredou vzpomínkou a byla ráda, že tehdejší komplikace nezanechali následky. Nakonec vše dobré.

Taky jsme si popovídali s panem psychiatrem. Nakonec i Ráče s ním spolupracovalo a pan doktor byl potěšen. Některé konzultace se pak ještě opakovali. Vše probíhalo celkem klidně. Jen u paní psycholožky Ráče spolupracovat odmítlo pokaždé. To však nevadí. Není každý den posvícení.

Na konci každého rozpisu prací čekalo uvolnění, pohoda, relaxace ... perličková koupel. Přes počáteční obavy si to nakonec užíval.

I přes nevlídné počasí jsme spolu podnikli malé výlety. Přece jsme v Brně, musíme se projet šalinou.

První výlet ... Petrov. 

Když jsme byli na pobytu naposledy, tak byli vánoční trhy. Při jejich procházení jsme tenkrát na Petrov zabloudili. Moc se nám tam líbilo. Proto jsme se tam letos podívali znovu.

Cestou jsme se stavili u ronda. Vyfotit se pro tátu, který doma prožíval souboj oblíbené Komety s Hradcem. Jejich logo má pro mě hlubší význam.

Druhý výlet ... Kostel sv. Jakuba.

Vím, že s Ráčetem si to můžu dovolit. A protože jsme měli to odpoledne už volnější, zatoužila jsem se zajet podívat do kostela sv. Jakuba. Před šesti lety jsem v něm trávila hodně podvečerů. Táhlo mě to tam. Podívat se, trochu zavzpomínat, pomodlit se za nás všechny. Tak jsme jeli. Šalina by nás zavezla i dál. Mezi svými zastávkami měla i tu u dětské kliniky. Na chvilku mě napadlo, že bych Ráčeti ukázala místo, kde se po druhé samo nadechlo. No dobře, nedojeli jsme tam. Takový masochista nejsem. Vzpomínky zůstali v šuplíku. Vystoupili jsme na České a v hodně aprílovém počasí si prošli náměstí a stavili se v kostele. 

Večery se nesli v duchu oblíbené činnosti. Pak už jsme jen zalezli do peřin a pokud nespadli z postele, spali jsme až do rána.

Podtrženo sečteno. Užili jsme si to. Spolu. Sami dva. To Ráče ocenilo asi nejvíc. Mělo mě samo pro sebe. Mně se tedy stýskalo, hlavně po nejmladším členu rodiny, který navíc bojoval z jednodenním moribundusem. Holt se nerozkrájím. Oplatím jí to v létě.

Co musím vyzdvihnout je chování. Nikdy se nám nestalo, že by na nás byl někdo hrubější. Všichni se na nás usmívali. Co jsme potřebovali s námi vyřešili. Ráčetovo negativní chování přecházeli v klidu a trpělivosti. A to beze zbytku všichni. I když se tam setkáme i s nepříjemnými vyšteřními, není důvod se neusmívat. Klinikou se táhne pozotivní energie.
Ano, našla bych tam i negativa. Ty si ale nechám pro sebe, protože je to i můj problém, můj subjektivní pocit. A není až tak důležitý. Protože i tak jsem přesvědčena, že se snaží klientům, rodinám, dětem pomoci.