Mění se to, mění. Kolem mě se to mění. Já se měním. Pořád samá změna. Chci? Ovlivní? Projeví se? Prospěje? Promění? Vytvaruje?
Bez ohledu na cokoliv, změna vždy něco přináší. A i mě čeká hodně změn. Už od posledního příspěvku se toho celkem dost změnilo. Nová vyjádření, nová očekávání, nová zklamání, nová práce, nové povinnosti, nové radosti i starosti.
Někdy je těžké ty změny unést. Někdy je těžké se s nimi poprat. Někdy je těžké se ke změně odhodlat. Více vůle, více trpělivosti, více odvahy.
Síla, láska, odvaha, naděje. Čtyři mantry mého blogu. A všechny nutně potřebují změnu.
K mému překvapení mi dost lidí říká, že jsem neskutečně silný člověk. No, vlastně čemu se divím, stačí se podívat na velikost mého obelčení a hned je jasné odkud vítr vane.
Ne, musím sebekrticky uznat, že v určitých situacích jsem silná byla a snad i nadále budu. Vidím to jako přednost. Zdědila jsem ji po mámě. Ale i to někdy vyčerpává.
Být silná pro ostatní, pomoci jim, podpořit je, mě do určité míry naplňuje. Ale silná chci být i kvůli sobě, pro sebe. Pak teprve vše dává smysl.
Láska. Vždy jsem se cítila a cítím milována. Tento pocit je parádní. A jsem přesvědčena, že láska vyřeší vše. Jen kdyby nebylo tolik problémů se sebeláskou.
Odvaha. Nebo boj o odvahu? Už jednou jsem překonala sama sebe, svůj veliký strach a s odvahou se pustila do boje. Vyplatilo se, teď vedle mě sedí hnědovláska a momenátlně mi ukazuje všechna zvířátka, počítá mravence. Jsem za ni tak ráda, i když ... No jako každé dítě, jako každé okamžik v mateřství.
Vím, že můj velký sen se už nesplní. Není o odvaze, není o síle, není o lásce ani naději. Prostě je zakázaný. Srovnat se s tím nebylo lehké a není. Za to ve mně dmýchá odvaha si plnit jiné sny. Jen odstranit překážky a najít víc sebedůvěry a odvahy. Když mi věří jiní, věřím si i já. Inspirace a motivace je naštěstí dost.
Naděje. Naděje se mnou mává nejvíc. Nikdy jsem je nevzdala, hodně ji věřila, hodně se zklamala. Naděje je můj osobní životní trenér. Změnila a mění mě dost.
Ach ne. Samá nostalgie. No co už. Letošní léto je plné nostalgie. Jedna etapa končí, jiná začíná.
Vše mám možnost ještě změnit. Moře, slunce, klid, nevaření, víno, nejlepší kamarádka, myšlenky, kamínky, vzdálenost, prostor.
Věřím v lepší zítřky. Takže se Sílou, Láskou, Odvahou, Nadějí do toho. K tomu krapet božího požehnání a milníky letošního roku překonáme s grácií.
Život mě učí nepředjímat, ale spíše hodnotit. Proto se těším na okamžiky, kdy budu moci svoje přeměny zhodnotit.
