Bílá jako čistota.
Červená jako síla života.
Modrá jako tradice a autismus (jak jinak, že?) ;)
Ze všech stran se posledních pár dnů na mě valí různé typy oslav naší země ... školní projekty, městské projekty, knihovnické akce, státní akce ...
Zrovna tuto událost jsem nevěděla jak využít. Jak v práci, tak doma. Je to pro nás těžké téma. Přesto jsem v ty dny na naši zemi myslela. Jak se proměnila. Jak se ráda vracím do 20. a 30 let naší země. A to nejen v literatuře, ale i kultuře a módě. Období první republiky je jedno z mých nejoblíbenějších.
Ale jak to využít? Jak to promítnout do svého života? Jak to oslavit.
Konalo se, nekonalo se. Morybundus zahnal všechny mé myšlenky do peřin, a pak se mnou jel na první část kurzu Jedinečností uměleckého výrazu k inkluzivními uměleckému vzdělávání.
Ajajajaj. To jsem se zase "někde" ocitla. Kurz báječný, samé bezva ženy, a to jak mezi účastníky, tak mezi lektory. Pro mě jedinečný zážitek, kdy jsem musela vyjít ze své skuliny, ze své konformity, ze svého světa ...vyjádřit se jinak, tancovat (pro mě velká výzva), projevit se.
Ale hlavně se něco naučit. Od žonglování, přes hereckou imitaci, vyjádření všeho jen pohybem, gestem, mimikou. A z toho všeho vznikly dva dny, které se podobaly "ženskému kruhu". Slavila jsem. Slavila jsem hudbu, tanec, lehkost, svobodu, ženskost, trpělivost, úctu, smyslnost, volnost, tvořivost. A tohle vše bych vlastně i přála naší zemi.
Svou oslavu jsem započala vlastenecky ... žonglovací míčky v našich barvách. Teď už jen trénink a můžu vystupovat. ;)
Tak žijme, užívejme, využijme, prožijme.
