Druhý den prázdnin bylo ale už podstatně lépe, tak jsem Pánu tvorstva řekla ... "Jedeme. Jenom kousek a rychle, než přijde bouřka, plavky si neber, stejně do té vody nevlezeš." Vzal si je, do vody nevlezl. V podstatě jsem zahajovala prázdniny já. Počasí nebylo úplně ideální a mláďata taky ne, takže bylo jasné, že koupat se popřípadě budu jen já.
No a cíl cesty? Přírodní koupání v Dolním Bušínově, v areálu Bozéňov, dnes na horní nádrži.
Je to záhadou, ale o horní nádrži jsem se dozvěděla nedávno. Přitom tohle místo znám nejméně dvacet let. Člověk, tedy i žena, jak by se posmíval můj táta, se pořád učí. Ale stálo to zato.
Místo je to moc pěkné, klidné, menší, velmi málo lidí. Pro oddych a relaxaci super. Na vyžití moc ne. To je opravdu lepší být na dolní nádrži, hlavně pro děti.
Místo opravdu pěkné.
Já do vody tedy skočila. Infarkt myokardu se konal málem. Voda fakt studená, ale velmi příjemná.
Kvůli Ráčeti jsem několikrát skočila, kopala nohama. Prostě zábava. Štířici to tak zábavné nepřišlo ... ten jekot musel být slyšet, až dole. Fotku, jak o mně brečí sem fakt dávat nebudu.
A i když mám blog už skoro rok, začínám až teď otevírat Výletovník. Třeba časem najdu čas dopsat a ukázat starší výlety, které mi utkvěly na duši.
Žádné komentáře:
Okomentovat