Na záda

Moje máma, naše babička, tchýňka Pána tvorstva už mě asi rok vybízela, abych jí ušila batoh na výlety, sloní batoh. Na Vánoce jsem to nestihla. Čas běžel a mě tvůrčí múza opustila, stejně tak i šicí nálada. Vůbec ta tvořivá v tomhle roce je někde jinde než já.

Ale ... Letos naše babička slavila ... polokulatiny ... takže příležitost darovat vlastoručně vyrobený dárek a k tomu "na přání", se nabízí sama.

Je úterý, v sobotu je oslava, slzy mi kanou, nemůžu to v prázdninovém režimu stihnout. Pán tvorstva má svůj klasický postoj k věci. Myslí to dobře, ale mě to nepomáhá. Kamarádky radí koupi přívěsku na batoh a poukaz na ušití. To je sice řešení, ale není to ten zážitek, kdy přede všemi udělá babička velké "Ó" a já se budu uvnitř usmívat, že moji práci někdo ohodnotí. To přece udělá radost každému "tvořiteli". Ale je úterý. No nic, zkusím to. Nádech, výdech. Hledám inspiraci a v hlavě se přemlouvám, že se nebudu trápit tím, když to nestihnu.

Je středa, navštívím galanterii, ne úplně promyšleně něco nakoupím a uvidí se. Doma střihnu do látek, vyztužím, našpendlím a raději jdu spát.

Je čtvrtek, Pán tvorstva zrovna "musí" k holiči, když já chci šít. Ještěže moje děti jsou tak príma. Oba si hrají, sem tam přiběhnou se podívat, jak mi to jde. No a než se vrátí ostříhaný PT, tak je batoh na světě. Vsadila jsem na jednoduchost, aby to šlo rychle. A to se tentokrát velmi vyplatilo. Jsem spokojená i já, moc.

Nejvíc mě však hřeje, že se líbil mamince. Už se těším, až mi řekne, jaký s ním byl výlet.

Jemně šikmo střižený obdélník.

 

Šráky z koupené pevné stuhy ukotvené tak, aby při stahování netrčely "cancoury".

Přední volná sloní kapsa na kapesníčky, jak zněl požadavek.

Vnitřní kapsa na zip. Světlá puntikatá látka, aby se babičce dobře hledalo.

Jeden malý slon navíc. ;)

A hlavně ... musel ladit k taštičce na doklady, kterou jsem mamince šila před časem. ;)

Ano, štítek je vzhůru nohama. Ale když ta šicí logistika rub-líc je někdy taak složitá.  :-D

Dovolit si

Devět měsíců jsem nepsala, přitom v hlavě se toho občas honí hodně, ale po ruce je většinou papír a tomu některé myšlenkové pochody sluší víc než sociální síti.

Ale protože letos jsem ke dnům volna začala přistupovat jinak, tak stojí za to psát reportáže o našich zážitcích. Už jen pro ten pocit, že se chci chlubit, že to chci zaznamenat, že tím třeba někoho potěším a třeba tím i někoho inspiruju. Prostě ukázat, že je dobré DOVOLIT SI mít radost ze zážitků, ze zvládnutí různorodého, z ničeho, ze života.

Mám štěstí na skoro dokonalého Pána tvorstva, který mi sem tam dopřeje "vypnutí" na víc jak jeden večer, takže jsem svoji dovolenou započala Bú víkendem (rozuměj ... chalupa ... 4 kravky ... kecání ... víno ... pohoda). Užila jsem si ho, my všechny jsme si odpočinuly.

A po takovém relaxu se na ty svoje zvířátka i těšíte. Vůbec nepřemýšlíte nad tím, že budete na chalupě, sama, dvě děti, dva psi, bez auta. Nic lepšího jsem nemohla vymyslet. Ráče i Štířice chalupu milují. Je to naše "wellnes" ... Ráčeti se rozzáří oči, radostí lítá, usmívá se, běhá bosky i venku, radost z něho svítí. Štířice zase pozoruje měnící se zahradu, tvoří překážkové dráhy, poctivě se stará o dědovi fazole a babiččinu levanduli a je plná energie. Dva psí černí kamarádi mají volnost, zahradu, hraní, obíhání chalupy a plno mazlení. A já ... sednu na verandu s vlastnoručně uvařeným latté, koukám, poslouchám nebo si můžu dovolit číst a odpočívám. Prostě "naše" chalupa je balzám pro naši duši.

První dva dny jsme si užívali spolu, pak se k nám připojili babi s dědou a na prodloužený víkend i náš Pán tvorstva.

A během týdne jsme si zacvičili, zablbli, zazpívali, ale i na výlet se dostal. Prostě parádní začátek prázdnin.

Naše oblíbená relaxační zóna

 

I mým milovaným kravkám se tu líbí

 

Pro meditaci jak dělané

 Každý po svém

Ani na fesťák nemusím.

Ny výlet i kešky si odskočíme.