Ale ... Letos naše babička slavila ... polokulatiny ... takže příležitost darovat vlastoručně vyrobený dárek a k tomu "na přání", se nabízí sama.
Je úterý, v sobotu je oslava, slzy mi kanou, nemůžu to v prázdninovém režimu stihnout. Pán tvorstva má svůj klasický postoj k věci. Myslí to dobře, ale mě to nepomáhá. Kamarádky radí koupi přívěsku na batoh a poukaz na ušití. To je sice řešení, ale není to ten zážitek, kdy přede všemi udělá babička velké "Ó" a já se budu uvnitř usmívat, že moji práci někdo ohodnotí. To přece udělá radost každému "tvořiteli". Ale je úterý. No nic, zkusím to. Nádech, výdech. Hledám inspiraci a v hlavě se přemlouvám, že se nebudu trápit tím, když to nestihnu.
Je středa, navštívím galanterii, ne úplně promyšleně něco nakoupím a uvidí se. Doma střihnu do látek, vyztužím, našpendlím a raději jdu spát.
Je čtvrtek, Pán tvorstva zrovna "musí" k holiči, když já chci šít. Ještěže moje děti jsou tak príma. Oba si hrají, sem tam přiběhnou se podívat, jak mi to jde. No a než se vrátí ostříhaný PT, tak je batoh na světě. Vsadila jsem na jednoduchost, aby to šlo rychle. A to se tentokrát velmi vyplatilo. Jsem spokojená i já, moc.
Nejvíc mě však hřeje, že se líbil mamince. Už se těším, až mi řekne, jaký s ním byl výlet.
Jemně šikmo střižený obdélník.
Šráky z koupené pevné stuhy ukotvené tak, aby při stahování netrčely "cancoury".
Přední volná sloní kapsa na kapesníčky, jak zněl požadavek.
Vnitřní kapsa na zip. Světlá puntikatá látka, aby se babičce dobře hledalo.
Jeden malý slon navíc. ;)
A hlavně ... musel ladit k taštičce na doklady, kterou jsem mamince šila před časem. ;)
Ano, štítek je vzhůru nohama. Ale když ta šicí logistika rub-líc je někdy taak složitá. :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat