Makový

Maková buchta s jablky

Miluju mák, miluju mák, miluju mák.

A našla jsem. Našla jsem buchtu, makovou, bezlepkovou, s minimem cukru, výbornou.
Konečně. Našla jsem bezlepkovou buchtu.
Není suchá, je výborná, je bez mouky, Ráčeti ji nemusím s ničím míchat (chápej jeho probémy s kousáním, tak mu buchtu lámeme do jogurtu, pyré apod.), aby to snědl.
Našla jsem buchtu, kterou ráda upeču kdykoli.
Našla jsem ji.
Našla jsem buchtu, kterou můžu i při mém novém stravování.
Našla jsem buchtu, která nevadí mé cukrovce
Našla jsem buchtu, která mi chutná.
Našla jsem.

Můj postup:

Přísady

4 vejce 
200 g mletého máku 
200 g polotučného tvarohu 
300 g nastrouhaných jablek 
2 lžíce březového cukru
2 lžičky kypřicího prášku bez fosfátů 
1 lžičku vanilky

špetku soli

Žloutky oddělíme od bílků. Žloutky jsem třela s cukrem, pak přidala mák, nastrouhaná jablka, tvaroh, kypřící prášek, vanilku, sůl. Z bílků jsem vyšlehala tuhý sníh a pomalu přidávala do těsta.
Těsto jsem nalila do pekáčku vymazaném máslem a vysypaném kokosem (ale chce to asi vážně pečící papír, jak uvádí původní recept, mně se to trochu přichytlo).
Pekla jsem na 170°C cca hodinu.

Tip: K tomu trochu zakysané smetany a je to mňamózní.

Pudinková

Pán tvorstva před časem přinesl novou kuchařku, něco ve smyslu "pečeme bezlepkově". Nechce se mi vstávat, abych uvedla přesný název. Navíc pudinkovou bábovku najdete i různě na netu.

No úplně nadšená jsem nebyla, ale ještě jsem neobjevila fakt dobrou buchtu a ještě bezlepkovou. To, co jsem kdy pekla, se sice povedlo, docela chuatnalo, ale přece jen to ještě není ono.

A já mám výzvy ráda. Tak zkouším dál.

Tentokrát mě do oka trkla pudinková bábovka. Pudink má Ráče hodně rádo, takže to byla jasná volba. Navíc mě lákala i ta jednoduchost přípravy.

Ingredience:

4 vejce
4 vanilkové pudinky
1 sklenka oleje
1 sklenka cukru moučka(já dala méně a xylitol)
1 vanilkový cukr
půl prášku do pečiva

Žloutky utřeme s cukrem, přidáme olej, znovu třeme, pak pudinks práškem do pečiva a nakonec sníh z bílků. Nalijeme do vymazané a vysypané formy (vysypávala jsem kokosem) a dáme péct. Já pekla asi na 180°C přibližně 30-35 minut.

Je dobrá, susší, ale dobrá. Ráče si pochutnalo.

Ráče miluje pečení. Tedy spíš toho robota, Takže pomáhá, hlídá, zapojuje se.

 

Veďte si deník

Veďte si deník  ... pátá z knihy Sto životních lekcí od Mnicha, který prodal své ferrari od Robina S. Sharmy.

Veďte si deník. Vedla jsem, nevedla, začala jsem znovu. Svůj první deník jsem začala psát zhruba v patnácti letech, ze zdravotních důvodů. Psaní deníku mě pak provázelo pár let.

Psaní, kreslení, vydechnutí, prostě vedení deníku mně před 7 lety zachránilo zdravý rozum. V nejtěžších chvílích života jsem se  obracela kadý den k prázdné stránce a jakýmkoli způsobem zaznamenal svůj den. Mohla jsem myšlenky někam dát. Vypustit je. Nechat odejít.
Po čase mi mateřství přineslo pár, dnes pro mě nepostradatelých, žen, které se na nějakou dobu staly mými deníky. Mohla jsem, chtěla jsem, jim své myšlenky dát. A ony ochotně poslouchaly, radily, pomáhaly. Dělají to stále.

Při čtení životních lekcí jsem si uvědomila, že to "moje" psaní mi chybí, že ho potřebuju, že jsem se v životě zase posunula nějakým směrem a potřebuju se zase sžít se svým já.

Vzla jsem si tuhle lekci k srdci a rozmýšlela jak, kdy a jestli vůbec začnu psát. Začala jsem. Koupila jsem si nádherný notes od Duhové kočky, který pro to jako stvořný. Vybrala jsem si notes s citátem Každá cesta má smysl, protože ta má smysl má, i když je provázena bouřemi častěji než bych si přála.

A začala jsem psát. Psát na sv. Štěpána, kdy jsem si večer mohla v klidu rozmýšlet nad uplynulým časem bez deníku, nad svým životem. Píšu už týden a úplně cítím, jak se mi tento každodenní rituál zarývá pod kůži. Jak mě to baví, jak se mi uvolňuje mozek, který byl poslední dobou velmi pohlcen různými myšlenkami. Jak si to svoje "já" uchovávám.

Úplně jsem se ztožnila s poslední myšlenkou lekce Veďte si deník: "... jestliže váš život stojí za to, abyste o něm přemýšleli, stojí za to o něm psát." A mně to za to stojí. Je to pro mě určitý způsob meditace, psychoterapie, večerního uvolnění.

PROSTĚ VEĎTE SI DENÍK!!!

K tomu mě učaroval i diář od Duhoví kočky. Inspirační diář pro ženy. Nadchl mě svoji barevností, inspirací, motivací a tím, že je pro ženy. A já potřebuji zase cítit svoji ženskost. Takže tento rok se nechám provázet Lucií Ernestovou, alias duhovou kočkou. nakoukni