Poníková

Dárek pro malou tříletou slečnu jsem měla vymyšlený celkem hned. Ale potřeboval doladit. Proto jsem se zeptala. Odpovědí mi bylo, že tříleťačka si přeje růžového poníka. No trvalo mi to celkem dlouho, ale nakonec jsem ho valadila. A co nejdůležitější? Malé princezně se kablečička moc líbí. Co víc si přát. Zbytek rodiny doukoupil i česacího poníka, čímž se radost znásobila. A kytička z lízátek jako bonus.

A jinak k šití. Pořád s ním bojuji. Je to však napínavé a hlavně jsem zjistila, že je to vynikající cvičení na procvičování mozku. Musím se v tu danou chvíli jinak soustředit, jinak přemýšlet. Někdy je to k vzteku, když to pokazím a musím párat. Ale je to zábava.
Nejhorší asi je, že se mi rýsuje druhá závislost. Háček momentálně pláče v koutě.

P.S.
A ke všemu bych potřebovala bych k tomu všemu i kurz focení. Fakt to neumím. Ale co, časem snad zvládnu i tuhle maličkost.