Nedávno mě náš Pán tvorstva doslova šokoval. Navrhl, abychom se pokusili každý víkend podnikli rodinný výlet. Opravdu jsem koukala. O tuto pravidelnost se snažím několik let. Asi musel dozrát. Nechci ho nějak hanit, vše má prostě svůj čas. Nakonec, děti jsou větší. Jde to s nimi líp. Tímpádem si to i víc užijí.
Tak jsme plánovali a nakonec vzhledem k ještě poobědovému spaní zvítězilo blízké Pradědovo muzeum. Je to tady
Já už tam s mláďátky byla vloni, sama. Tak jsme to tátovi aspoň všechno ukázali. Bylo to tak bezva. Tak doufám, že to vydrží a budeme se společně smát, učit se, výletovat. Prostě budeme spolu šťastni.
Co mi prodáte krásná slečno aneb raději tu pokladnu ukradnu.
Já to dala. Dnes naplánovaný výlet vlakem s oběma mláďati a sama. Já to dala. Ale taky jen díky našim skvělým kamarádům, kteří jeli s námi. Já to dala. Děti byli fajn. Já to dala. A i když to chvílemi bylo hektické, užili jsme si to. Já to dala. Můžeme na další. Já to dala. Strach se zmenšil. Já to dala. Jsem tak ráda. Já to dala.
Teď to u nás žije hokejem. Teda aspoň má polovička to prožívá. No, prožívá je asi slabé slůvko. Dnes ke konci zápasu jsem mu pro jistotu měřila tep. Draci naštěstí vyhráli, tak je veselo. Jsou však chvilky, kdy se těším,a ž ten mumraj skončí.
Naše nedělní kostelní tichá chvilka.
Konečně. Konečně jsme zase zašli do kostela. Našeho. Tichého. Krásného. Plného. Nejraději bych, abychom šli všichni, ale i tak to jako vždy stálo za to a mám si o čem popřemýšlet.
S Ráčetem chodím moc ráda. Kostel mu nevadí. Kupodivu tu atmosféru svým způsobem vnímá pozitivně. Je to naše tichá chvilka, kdy jsme spolu a přemýšlíme si po svém.
Ráče si ponotuje a já děkuji za to, co mám a snažím se nasát tu "jinou" atmosféru ... návštěva kostela, bohoslužba, řeč našeho pana faráře, varhany paní farářové, setkání, kytara, flétna, společenství, jistota dají mé víře ten pravý rozměr, i když je Bůh se mnou stále.
Jsem ráda, že jsem tenkrát vešla do těchto dveří, do tohoto kostela.
že by jarní depka? Snad ne. Ale dnes se fakt necítím ve své kůži. Naštěstí se mi dnes staly dvě pěkné věci, který mi ten den trochu zpříjemnily. Teda, když opominu radost z dětí. Ta se objeví každý den.
1. Nová Rozmarýnka - fakt super časopis. Už tematika jara a Velikonoc, tak prvotní inspirace na světě. Moc se těším na jarní tvoření.
2. Diplom. Ráče dnes ve školce mělo maškarní. A opravdu tento týden nebyl čas, ani nálada něco vymýšlet, natož spíchnout. Trojnásobná radost mi však vnukla myšlenku. A tak se s Ráčete stal pro dnešní karneval "Slon ve vodě" ... šedé kalhoty, šedé tričko, mamčina sloní čepice, modré papuče (proto "ve vodě"). Taková blbůstka a takový krásný diplom za oroginalitu. To fakt potěší. Už se těším na fotky. Určitě se o ně podělím.
Tenhle nápad "napad" Pána tvrostva. Pro změnu háček.
Já nemám ráda ty papírové obaly na knížka. Vždycky to sundám, pak čtu. Je mi však i líto, že ta knížka dostává zabrat. Mám svůj obal, moc ho nepoužívám, nějak mi nevyhovuje. Pár už jsem jich stvořila, jen ne pro sebe. A i když jsou knížky různě velké, tak se mi osvědčilo mít obal uháčkovaný. Vypadá dobře, lépe se knize přizpůsobuje a i když je větší, zaleze do něj i menší kniha. NAvíc v rukou je příjemný a dokonce hřejivý.
Tento pro kamarádku. Právě se zase rozečetla, tak snad přijde vhod.
Vymyslet dárek pro moje njelepší kamarádku je torchu nadlidský výkon. Teda dárek tzv. rukodělný. Ona je totiž taky dost zdatná "rukodělka". Proto jsem ji k narozeninám dala poukaz a po osmi měsících jsem konečně přišla na řešení a mohla ho stvořit. Takže opožděně, za to překvapeně.
No a nakonec mě to trklo. Potřebovala jsem něco rychle a polštář je na světě. Její oblíbené barvy a oblíbené zvíře.
Polštář je měkoučký, obal snímatelný, a prý se bude hodit na čtení.
Zapínání jednoduché, jen na zavázání. Žádné prčení se zipem.
Krásný grafomotorický koláč na mě vykoukl na nástěnce u Ráčete ve školce. Na to, že drží tužku pořád asi kao prase kost, tak se grafomotoricky dost zlepšil.
Dárky na poslední chvíli. Občas to tak bývá. Ale díky tomu jsem se mohla zrelaxovat u svého dalšího koníčku ... šití. A vyšlo z toho pár rychlých a celkem povedených věcí.
Já tu poštu opravdu nechci vykrást. Nebojte, já si jen ráda hraju na "nevidím". Ale poštu miluju. Lidi, takže se můžu stydět. Čísla, takže si můžu počítat. Prostor, takže si můžu pobíhat.
Jediný na co jsem se za tyto dva dny zmohla je vyfotit svoji krabičku záchrany při migréně. Naštěstí byla Štířice moooc hodná, tak jsem to nějak zvládli.
Valentýn primárně neslavíme. O tuto krásnou kytičku jsem si ráno řekla, aby náhodou Pána tvorstva nenapadlo to nějak prožívat. A tak to má být. Tak se mi to líbí.
Díky Primulce se už budu těšit na jaro.
Prožívala jsem to odpoledne jen s dětmi a celkem se to povedlo. Chceš-li vědět více klikni zde
Leden byl nějak nohoru dolů, nahoru dolů. Úplně jsem zapomněla, že jsou nějaké svátky. Musím na to myslet. Jsou to totiž příjemné změny v našem učení.
Valentýna nijak extra neslavíme. Celý den se to hemží srdíčkama, tak nezbývá, než si udělat srdeční aktivity.
1.
Není to moc dobře vidět ... srdíčka s čísly a Ráče podle čísla dává kaštany. Překvapil. Bez pomoci to tam sázel. Je na čase vyšší level a to obráceně. To moc zatím nešlo, ale to se naučíme.
2.
Mozaikové barevné srdíčko. Srdíčko jsem načrtla já. Ráče pak vybíralo hříbečky podle mě a snažila jsem se mu vštěpit pojmy "dovnitř a ven".
Štířice chtěla taky ... tak to pak celý rozebrala.
3.
Srdíčkové logico.
Ráče pěkně ukazovalo a posouvalo. Asi taky budeme muset přitvrdit.
4.
Třídění podle barev ... to už je brnkačka, proto torchu těžší manipulace. Kuličky sbírané velkou dřevěnou pinzetou. Musíme ty ručky posilovat.
5.
Srdeční provlékačka
Vyfotit jsme zvládla jen Štířici. Ráče to nebavilo, tak potřeboval pomoci.
Tady mi ukápla slza. Je tak někdy těžké vidět, jak Ráče potřebuje tolik pomoci a Štířici stačí ukázat.
6.
Pečeme dobře, pečeme rádi.
Pod bedlivým dozorem jsem upekla bezepkovou buchtu pro paní učitelky. Neb si jich vážíme a taky ať ochutnají něco nového.
7.
Pro všechny jsem obejdnala Zajíce v krabici ... balíček přišel přesně dnes. Milé překvapení a už se těšíme, jak to vyzkoušíme. Kdo chce vědět víc, tak tady
Od Pána tvorstva jsem dostala Primuly ... ráno jsem si o ni řekla.
Še Štířicí jsme (no teda spíš já) vyrobili valentýnku pro kluky.
A s Ráčetem jsme natrénovali znakové miluji tě.
8.
Tento den je i věnován Daruj knihu. Proto jsem vlezla do naší knihovničky a vybrala knížku Obrázkové čtení, kterou daruji do naší školky, dětem. Dětem, které potřebují více pomoci, dětem, které mají rádi naše Ráče. Dětem, aby byl pro ně svět jednodušší.
Více mrkni sem
Valentýn je valentýn. Je jedn, jestli ho slavíte či ne. Lásku můžete rozdávat pořád. Dělejte to. Je to důležité.
První fotka, která je focena opravdu brzy. Ano, opravu jsem šla spát pozdě a tudíž jsem měla možnost vytvořit fotku brzy.
Pán tvorstva je mimo domov, mimo ČR, no, někdy i mimo. :) A dnes už se dětem asi fakt stýská. Ráče se na mě přicuclo a do své postýlky nechtěl. Tak jsme všichni skončili spolem.
Já se tam ještě nějak nasoukám, ale pokud se to Ráčeti zalíbí (rozuměj ... Štířice spí s námi furt), tak nevím, kam děti uloží tátu. Myslím, že separe v pokojíčku se mu líbit nebude.
Výraz pohankové rizoto mi fakt přišlo divný. Vím, používá se to v různých souvislostech. Já chtěla něco originálního. Tak jsem jukla do slovníku a zjistila, že italsky se pohanka řekne grano. Tak podle italského rizota, máme na jídleníčku nový pokrm ... granito.
Pohanku znám už léta. Poslední roky jsem využívala hlavně pohankové vločky a mouku.
Pořád však dumám, jak Ráčeti ten bezlepkový jídleníček zpestřit. Hlavně přílohy. A protože mi tu zbyla loupaná pohanka z tvorby hřejících polštářků, řekla jsem si: "Zkusíme a uvidíme."
Uvařila jsem pohanku, zeleninu (jen mrkev, ale fantazii se meze nekladou) a přidala i trochu masa. Jednoduše .... vařte jako rizoto, jen místo rýže použijte loupanou pohanku.
K mému veselí Ráčeti chutnalo. Uff. Hurá. Mně taky chutnalo. Teď jen jemně přesvědčit Štířici a Pána tvorstva. Ať nemusím vařit více příloh.
Já si to ještě posipala sýrem.
Hmmm ... foto vypadá hůř jak skutečnost. Ale chuť je fakt dobrá. Navíc pohanka zahřívá, takže pro chladné zimní dny obzvlášť vhodná.
Strašně ráda dávám dárky ručně dělané. Má to své výhody. Dpočinu si u tvorby a udělám fakt radost. Zatím se mi nestalo, že by se něco nelíbilo.
V hlavě mám spoustu projektů, snad se podaří uskutečnit.
Ale čemu jsem přišla ještě na větší chuť je, že konečně můžu i tvořit s dětmi a darovat opravdový originál.
V poslední době jsme se pustili do polštářků, vyplněných levandulí a pohankou. Polštářek leze nahřát, takže opravdu může pomoci na různé bolístky, také však i na dobrý spánek nebo relax.
Dnes jsme dělali probabičku Boženku k svátku.
Srdíčko od Ráčete .... Začíná chápat pojem "vybarvi" ... borec můj.
Sluníčko od Štířice ... čmárala by do úplného vyčmárání.
Kde je ten foťák? Kde mám mobil, botu, svetr, mikinu, knížku, krém, klíče, zrcátko, flešku? ... Prostě cokoliv, co nepatří do dětských tlapiček, ale není na bezpečném místě. Hmm ... Je několik možností. Štířice schovává do kočárku, kuchyňky a Ráče už moc nikam, ale když, tak do pračky.
Dnes jsem v ní objevila ledního medvěda. Nejvíc mě pobavilo, jak je pěkně nastavený.
Jsem knihomolka. A protože je to s ráčetem těžší, doufala jsem, že Štířice bude přístupnější. Nebyla. Musela dostat tu správnou knížku. Bohužel ne od maminky. To však nevadí. Teď už čteme a čteme.
Možná to tak nevypadá, ale je to moc pěkné místo, kam jsme se chodívali s Ráčetem nadechnout mezi terapiemi a procedurami. Já se vždy do něho dívám, když sedím v logo kavárně a piju čaj či kafe, zatímco čekáme na nácvik. Atrium naši logopedické kliniky. Brzy navštívíme znovu a na dýl. Už by snad mohlo být tepleji, tak si to užijeme, i když hlavně mně se bude stýskato po cácoře Štířici a oběma po Pánu tvorstva..
Slaměnou vdovou už jsem byla. Ale ne na tak dlouho a ne sama se dvěma rarachy a jednou psí dámou. Naštěstí jsou po ruce babi a děda, ale už i tak je používáme dost často, tak se tomu chci co nejvíce vyhnout, abych mohla i sama sobě dokázat, že to dám.
Uvědomila jsem si totiž, že jsem jaksi zapomněla, co jsem si na začáku roku slíbila. A teď mám možnost to vrátit. Poslední dva týdny byly tak nějak těžké a potřebuju se zkoncentrovat. Tak tajně doufám, že ten klid, který si budu snažit utrhnout, když mláďata budou spát, využiju pr svoje vnitřní naladění. Ne, že by mi Pán tvorstva u toho zavazel, ale někdy je lepší, když u toho není.
Fotka, která moji slaměnnost vystihuje je taková jasná. Připomíná to nejvíc. Když jsem takto viděla jedne kartáček, tak mi bylo sakra smutno. Dnes už to vypadá lépe, ale pořád něco chybí.
ON, mého srdce šampión, se však brzy vrátí. V létě si to vyměníme (to je taky dobrá motivace).
Skoro každé ráno. Z 95% přenesu spící Ráče z postele do obýváku, ještě na něj hodím deku a pustím pohádku či písničky. Jediná a zaručená metoda, jak ho vzbudit. Dost často se k němu ale ještě přitulím, pohladím a zazpívám "Stávej semínko ..."
Zajímavé je, že z "tuhého" spánku je schopen fungovat do deseti minut. To má trochu po mně. Narozdíl Štířice a Pán tvorstva potřebují "moře" času na rozjezd. ;)
Tyson "tajtn" musí všude být, všude s námi. V tomhle prokletém počasí to nebyl dobrý nápad ho vzít ven. Dvakrát skoro kaluž a nejspíš ho při pádu něco napadlo, kouslu, škublo. Nebo se popral se zipem. Přesto tři tržné ranky. Naštěstí vydržel v poklidu dva dny a zaskočila jeho přítulnost Paní zajíčková. Dnes konečně přišel na program i Tajtn a podorobil se menší operaci. Zvládl to na jedničku. Nic není poznat. Už je zachumlaný u své majitelky a lehce pochrupuje.
Osiřelé holky. Pán tvorstva si odešel na pivko, Ráče se na víkend odstěhovalo k B+D, protože tam právě sídlí dva Dobrčáci.
... Ona ho našla. A sakra. Zase mi ho nedá. Co s ním bude dělat. Mám tam ještě nestáhnuté fotky. Vymaže je. To nechci. Jak na ni. Zvolím řev? Vymění to za něco? Jejda. Ať to tolikrát nemačká. Hm. Hahahahahaha. Zkouší selfie s foťákem. Tak jen opatrně, ať noc nevymaže. Asi jí to seberu. Ale bude řev. Ach jo. Fakt z ní někdy nemůžu. ...
