Naše nedělní kostelní tichá chvilka.
Konečně. Konečně jsme zase zašli do kostela. Našeho. Tichého. Krásného. Plného. Nejraději bych, abychom šli všichni, ale i tak to jako vždy stálo za to a mám si o čem popřemýšlet.
S Ráčetem chodím moc ráda. Kostel mu nevadí. Kupodivu tu atmosféru svým způsobem vnímá pozitivně. Je to naše tichá chvilka, kdy jsme spolu a přemýšlíme si po svém.
Ráče si ponotuje a já děkuji za to, co mám a snažím se nasát tu "jinou" atmosféru ... návštěva kostela, bohoslužba, řeč našeho pana faráře, varhany paní farářové, setkání, kytara, flétna, společenství, jistota dají mé víře ten pravý rozměr, i když je Bůh se mnou stále.
Jsem ráda, že jsem tenkrát vešla do těchto dveří, do tohoto kostela.
Dnes moje oblíbená píseň Posila na cestu.
Žádné komentáře:
Okomentovat