33 ... tmoucí

Nic se vám nechce. Pořád se honí myšlenky, ale ne zrovna ty správné a úplně dobré. Najednou ... máte zprávu ... kamarádka ... hm ... pojď večer na víno ... hm ... nechce se mi ... hm ... ale jsem naštvaná na celý svět ... hm ... víno to může změnit ... hm ... jdu. Neptám se, oznamuji a v určitý čas jsem na bodu shledání. Nikde nidko. Hm. Volám domů, odhaluji své heslo (beztak nemám co tajit, beztak ho Pán tvorstva zase zapomene). Hm. Poslední zprávu jsem nedočetla. Sraz je až za půl hodiny. Nevadí. Není až taková zima. Jdu se projít. Přemýšlím. Ale více čistě. Volba je správná. No a fotím. Hradby. Tak trochu tmoucí zákoutí. Pak ještě pár obejití a potkávám kamarádku dříve. Jdeme, sedneme, povídáme, popíjíme, doprovázíme, popíjíme modré, povídáme, lépe se poznáváme. A nakonec z toho vyšel moc hezký, povedený, zajímavý, nověchuťový, suprový, modrý, večer. Díky za něj.

Příšla jsem domů po půlnoci, přesto čas dávám páteční, neb fotka patří tam.