Uvědomila jsem si totiž, že jsem jaksi zapomněla, co jsem si na začáku roku slíbila. A teď mám možnost to vrátit. Poslední dva týdny byly tak nějak těžké a potřebuju se zkoncentrovat. Tak tajně doufám, že ten klid, který si budu snažit utrhnout, když mláďata budou spát, využiju pr svoje vnitřní naladění. Ne, že by mi Pán tvorstva u toho zavazel, ale někdy je lepší, když u toho není.
Fotka, která moji slaměnnost vystihuje je taková jasná. Připomíná to nejvíc. Když jsem takto viděla jedne kartáček, tak mi bylo sakra smutno. Dnes už to vypadá lépe, ale pořád něco chybí.
ON, mého srdce šampión, se však brzy vrátí. V létě si to vyměníme (to je taky dobrá motivace).
Žádné komentáře:
Okomentovat