Kamélie

Náš táta šel na houby ... co to plácám ... odjel si na hokej. V neděli. V době, kdy jsem nejšťastnější, když jsme všichni spolu. Ale co, jsem hodná, tolerantní a přející. Co my? My se zase vydali na výlet. Tak trochu jsme se vtírli k babičce a dědovi a jeli do Kroměříže, do Květné zahrady, na Kamélie. Po cestě velmi příjmený oběd U kapličky, pak krásné Kamelíe ve sklenících Květné zahrady, větrná mini procházka po zahradě a skvělé kafe v Dborčicích. Prostě pěkný rodinný výlet. Dnes však bez táty. Nevadí. Příště.

Dokonce jsem se dozvěděla, že se moje maminka vdávala s kamelíemi v rukou. Takže byla Dáma s kaméeliemi. Já si snad ten román od Dumase přečtu znovu.

Něco málo z květin. Na teplo, jaro, probouzejícíc se přírodu se fakt těším.

Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy. Konečně.

 

U fontánky bychom mohli stát pořád.

Mladý pán v zahradě.

Jé ... kytí!!

 

A zase ta voda ...

  Kostými se jí vždy líbily.

A tady jsme zahlédli i ryby.

Lásky mého života.

Na dobovém karnevale by z ní byla kočka.