Mini knihovnička

Už dlouho obdivuju a pokukuji po dětské knihovně, která je inspirovaná Montessori pedagogikou. Ale ty ceny. Dumám, dumám, dumám. Najednou při hledání něčeho úplně jiného jsem objevila udělanou knihovnu podle tohoto principu, ale po domácku. A to je něco pro mě.

Stačilo pár krabic, tavná pistole a už nemáme knižní komíny, ale přehledně poskládané aktuální čtení.

 

Hned vedle knihovničky jsem umístila křesílko a stoleček pro případné samostatné čtení. Mimochodem ... křesílko i stoleček vyráběl můj pradědeček ještě pro mého bratříka. Má tudiž cca 40 let a slouží už několikáté generaci. Pořád je obojí skvělé.

Vánoční cesta

Adventní kalendář pro děti vymýšlím už čtvrtým rokem. Vždycky to byly kapsičky, pytlíčky, sněhulák z ruliček od toaletního papíru apod. Letos jsem fakt neměla chuť vyrábět 24 "schovek".
Šmejdila jsem, hledala, koukala, inspirovala se a našla. Ráče miluje čísla, štířice obrázky, já knížky. A povedlo se mi skloubit vše dohromady.

Takže vznikla Vánoční cesta, abychom věděli, jak to ubíhá. K tomu menší krabička, ve které každý den mláďátka najdou leporelo s příběhem a někdy i úkol.

Vánoční cesta

 Jak jednoduché: karton obarvený na modro, na něm cesta udělaná z bílých hvězdiček, které mají čísla. Na začátku cesty Andílek, na koci Betlém. Cesta bude ubíhat pomocí zlatých hvězdiček, které každý den přilepíme.


Krabička

Bílá krabička se zlatýma vločkama bude každý den obsahovat jinou knížečku z Adventního kalendáře. Je to kalendář, který obsahuje 24 leporel a jedno navíc s koledami. Může sloužit i jako puzzle.
Mimo to se sem tam objeví i nějaký úkol: např. Napiš dopis Ježíškovi. Na procházce uřízni Barborky. Výlet k legiovlaku. Mikulášksý průvod. Setkání s přáteli. Udělej sněhuláka. Upeč něco dobrého s maminkou. Zajdi do knihovny. Atd. ... Úkoly budu vymýšlet aktuálně.


Něco pro dospělé

No a něco i pro nás. Pánovi tvorstva na ledničce visí Adventní kalendář alá stírací los, tak třeba se poštěstí. A já se inspirovala čtením z Bible a vytvořila si seznam meditačního čtení.

 

Dětský adventní

Jednoduché a bezpečné. V rámci tréninku ručních prací jsem letos tvořila s dětmi, teda jen se Ráčetem, Štíříci se nechtělo.

Stačí papírový tácek, plstěné kuličky jakékoli barvy, rulička od toaletního papíru a elektrické čajové svíčky. Můžeme začít.
Z ruličky jsem vystřihla čtyři kolečka asi 2cm široké, přilepila na tácek. Zbytek dělalo Ráče. Aby to mělo tak nějak tvar, pastelkama jsem mu předkreslila, kam jednotlivé kuličky dávat. Lepili jsme, lepili. Povedlo se. Já to s Ráčetovým dovolením ještě trochu doplnila o pozlacený okraj a pět hvězdiček. Je nás přeci pět. Svíčka zapnutá. Jak by řekla Štířice: "A je to."

Adventní

Rok s rokem se sešel a je tu další advent. Letos se nemůžu tak nějak naladit. Přesto jsme se pustili do výzdoby. A začátek ... adventní věnce.

Jsou to takové rychlovky. Radost mi však dělají a adventní nálada se pomalu dostavuje.

Adventní věnec patří mezi mladé symboly blížících se Vánoc. Nejstarší doložená zpráva o adventním věnci je z roku 1838. Theodor Wichner o adventních svátcích pověsil nade dveře sirotčince, který spravoval, velký věnec vyřezaný ze dřeva a pravidelně každého dne na něj dal jednu zapálenou svíčku. Pod věncem stála pokladnička, určená na vánoční milodary pro opuštěné a osiřelé děti.
Od té doby se tato tradice začala pomalu šířit. Časem se věnce dělaly z větviček jehličnanů. živé věnce symbolizovaly věčný život.

Letos adventní věnce nejsou z jehličí. Rychle to opadává a neměla jsem tolik času. Máme však jeden navíc, dětský a bezpečný.

Adventní věnec se svíčkami

Symbolický

Naděje

Ohodlaně se tedy připravte ve své mysli,

buďte střízlivý a celou svou naději

upněte k milosti, která

k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista

                                  1Pt, 1,13

Víra

Ježíš jim odpověděl: "Mějte víru v Boha!"

Amen, pravím vám,že kdo řekne této hoře: 

"Zdvihni se a vrhni se do moře" - a nebude

pochybovat, ale bude veřit, že se stane,

co říká, bude to mít.

Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte,

je vám dáno, a budete to mít.

                                 Mk 11, 22-24

Štěstí

To jsem vám pověděl, 

aby moje radost byla ve vás

a vaše radost aby byla plná.

                     J 15, 11

Láska

On mu řekl: "Miluj Hospodina, Boha svého, 

z celého svého srdce, celou svou duší,

celou svou silou a celou svou myslí

a miluj svého bližního jako sám sebe.

Na dveřích

Upravený loňský ze stolu

Evropský den pro cystickou fibrózu

Nedávno jsem se dozvěděla, že 20.11. je Evropský den pro cystickou fibrózu. Nikoho osobně neznám. Ale co jsem tak pročítala je to oškklivka nemoc. To mě zahnalo ke vzpomínkám, kdy moje Ráče bylo připojeno na kyslík, na chvíle, kdy za něho dýchal přístroj, na zoufalý pohled doktora, když mi ukazoval CT jeho plic (i já jako laik jsem tenkrát poznala, že je to špatně), kdy z něho koukaly dvě roury, jež vedly do plic, pneumotorax apod. Bylo to těžké, vyčerpávající.

Ráče však vycítilo moji touhu, lásku a podporu. Zabojovalo a po pěti měsících se obešlo bez kyslíku. A stejně zabojovalo i o pár let později po komplikacích po operaci.

Přesto jsou jeho plíce poškozené, napořád. A CF je právě nemoc plic. Proto jsem za tento podnět ráda. Uvědomila jsem si, že musíme plíce trénovat a zároveň tím trénovat i svaly kolem úst, nebo-li držkové svaly, jak navrhl Pán tvorstva.

Takže dnešní odpoledne jsme doma pěkně rozfoukali. Pro všechny, kteří mají nemocné plíce. U nás doma jsou dva. Takže trénink je nutný.

1. aktivita

Výroba větrníku. Fialový jsem dělala já, žlutý Ráče s mojí pomocí. Ozdobil ho razítkama. Štířice jen přihlížela a rovnala razítka, tiskat se jí nechtělo.

Pak jsme je připevnili na pet flašku, do které jsme dali kameny - takže takový dvojitý větrný mlýn.

 

2. druhá aktivita

Dopoledne jsme se Štířicí šli koupit krepový papír. Chtěla jsem nějaký netradičný, tak máme s puntíky. Ale ta cena .... ufff.

Krepový papír natříhaný na pruhy, které jsou zavěšeny na lustru, foukáme do nich.

3. aktivita

Foukání do nafuouknutých balónků. To vymyslel Pán tvorstva. Balónky zavěšeny ve dvěřích. No místo foukání se to trošku zvrhlo v bouchání. :)

4. aktivita

Foukací fotbal. Ano, záměrně jsem vybrala zelenou a bílou. Pán tvorstva: "Ať žije Celtic!!!"

Zatím nefoukáme cíleně, nemáme ani branky. Prostě se snažíme kuličky z plsti posunout.

5. aktivita

Bublifuk nesmí chybět. V koupelně jsem bublifukovali.

6. aktivita

A trochu učení. Básnička "Foukej, foukej větříčku". Tentokrát i s obrázky. Naše první piktogramová básnička. Inspiraci jsem čerpala z webo pro Šíšu ... tady

7. aktivita

Hokus pokus, ke kterému je potřeba dechu - Utíkající balónek.

 Potřebujeme: Takový vystrkovací uzávěr od flašky, nefunkční CD, balónek a dech, dech, dech.

Uzávěr přilepíme na CD (použila jsem tavnou pistoli), na něj nasadíme balónek a zespod ho nafoukneme. Uzávěr musí být otevřený. Když to pustíme na zemi či stole, celé se to posunuje, jak se balónek vyfukuje.

Můžete vymyslet toho spoustu. Mně chybělo ještě foukání do pírka. Pán tvorstva nekoupil. Tak příště.

Svatomartinská

Když jsem se rozhodla, že budu sledovat svátky a různé významné dny a nechám se nimi inspirovat pro vytváření aktivit pro mláďata, netušila jsem, že nám budou nemoci házet klacky pod nohy.

Ale nevadí. Můj záměr je jasný a tak nemoci ignoruji. No dobře, nemohli jsme oslavit svátek Martina, tak jak bych si představovala (rozuměj 11.11.), ale nakonec jsme si to udělali po svém.

Naše připomenutí tohoto svátku vyšlo asi o 9 dnů později, v neděli. Takže jsme si v ten den vzpomněli na Martina, povídali si o něm, ukázali obrázky a zároveň oslavili konec liturgického roku.

Náš den vypadal asi takhle:

Ráno divoké, Štířice měla neklidnou noc, ale na GFCF perníčky se podařilo zadělat.
Já a Ráče jsme šli na mši. V kostele jsme ukončili liturgický rok a zároveň přivítali nového farníka - součástí této mše byly křtiny.
Oběd vařil děda a nebyla to husa, ale pečená kačena, se zelím a s chlupatými knedlíky. Jak já je mám ráda. A pivko, aby se to těžké jídlo trochu zapilo.
Po obědě se odpočívalo. Někteří spali, někteří bděli, někteří se koukali na Ipad.
Odpoledne začalo trochu mrčkatě, ale dobrá svačinka to zahnala. Pak jsme se mohli vrhnout na nějakou tu aktivitku a užít si zbytek dne všichni pospolu.

Aktivit bylo několik:

Při jejich tvoření jsem vycházela ze symbolů a obyčejů typických pro sv. Martina.

Sv. Martin je patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů. Nejčastěji bývá zobrazen na koni s půlkou pláště a žebrákem.

1. Návštěva kostela, kde mě Ráče trochu "naštvalo", protože stačilo pár not a zpíval jinak pro něho nové, neznámé kostelní písně. Na druhou stranu jsem se dmula pýchou, protože jeho hudební sluch je neskutečný.
Kostel je hlavně pro nás dva fakt zážitek. Máme to tam moc rádi. Štířice to ještě tak nevnímá, ale líbí se jí tam taky. Pán tvorstva si chodí povídat do přírody, i když občas s náma jde.

2. Přiřazování koníků a vloček. Tentokrát stíženo pro zrak - koníci byli jen obrysoví a vločky jedna barva a hodně podobné. Navíc 10 a 10 obrázků. Ráče zvládlo dobře.

3. Dokreslovačka podle čísel. Když nebyla husa na pekáči, byla na papíře. Čísla má Ráče rádo, takže aktivita "za odměnu" a překvapil pěkným úchytem fixy.

4. Martinův kůň nám nezalehl dvůr, jen na chvilku den před svým svátkem, proto jsme si ho museli vytvořit sami. 

Tzv. malování v mouce - grafomotorické cvičení. Bezlepkové mouky mi bylo líto, použila jsem cukr, ten však není úplně vhodný. Budu muset sehnat nějaký písek nebo něco podobného.

5. Jedna výtvarná činnost - tiskání pomocí houbičky na nádobí. Houbičku roztřihneme na menší kousky, lehce namočíme do vody, pak do barev a "ťukáme" na papír. Děti ťukaly na karton, kde byla předmalována podkova. Ty jsem pak vytřihla  a přilepila na vchodové dveře, aby nám přinesly štěstí.

Obě mláďata dělají fujky na mokrou houbičku. "Citlivky" moje milovaný.

6. Pečení perníčků, hlavně ve tvaru podkovy. Ideální čas vyzkoušet první perníčku bez lepku a kaseinu. A povedly se. A ke štěstí jsme si vykrájeli ještě pár sloníků. A k ukončení liturgického roku podzimní hříbky.

Recpet najdete tady

Byla to moc pěkná neděle.

Pohankové perníčky

Bezlepková a bezmléčná variace na perníčky, které jsou hned měkké. Jsou z pohankové mouky, která je hodně výrazná. Nám to nevadí, ale určitě by to šlo pokombinovat, třeba s rýžovou či kukuřičnou.
A tentokrát vhodné i pro diabetiky.

Recept:

400g mouky

140g cukru (já použila březový - vhodný pro diabetiky - a dala asi 110g)

2 lžičky perníkového koření

1 lžička sody

2 lžíce kakaa

2 lžíce medu

2ks vajec

100g tuku (použila jsem ghí, aby perníčky byly i bez kaseinu)

Cukr utřeme s vejsi a změklým tukem, přidáme med, koření, sodu, kakao, vmícháme mouku a vypracujeme těsto. Těsto necháme nejlépe přes noc odležet, ale stačí i cca 2 hodiny.

Vyválíme na silnější plát, vykrojíme perníčky.

Pečeme na 160°C cca 8min.

Po vyndání můžeme potřít vyšlehaným vejcem.

Perníčky necháme na plechu vychladnout, jinak by se mohly polámat.

Tichá kniha

Rok s rokem se sešel a naše nejmladší Štířice slavila druhé narozeniny. Vše je tak nějak jednodušší, je více času, můžu se věnovat i svým zájmům. Proto i teď jsem udělala dárek "od srdce a od ruky".
Pro holky se šije tak nějak líp. Navíc autík Ráče je jiný, s odlišnými potřebami. Pořád nějak nemůžu natrefit a vykoumat, co pro něj vyrábět (chápej ... vymýšlet pomůcky a učební aktivity je fajn, ale chtěla bych i něco "od srdce a od ruky"). Moc mě to mrzí, ale přijdu na to.

Dumala jsem, dumala. Kprvním narozeninám jsem udělala didaktickou kostku, šitou celou ručně ... tady. Letos jsem se rozhodla pro vyšší level ... tzv. quiet book, nebo-li tichou knihu. A zaměřila jsem ji taky na rozvoj různých dovedností, ale i hraní si.

Trvalo to několik večerů, než jsem to dala dohromady. Je tam spoustu chyb, protože jsem zapojila šicí stroj a trochu experimentovala a riskovala. Šití mě moc bavilo. Vymyšlení taky. Nejhorší bylo začít. Nejdříve jsem si to namalovala na papír, pak postupně dělala každou stránku. Když bych to měla orientačně spočítat, každá stránka = aktivita mi trvala jeden večer. Celkem kniha obsahuje 8 stránek, ale 10 aktivit.
Spokojená s ní jsem. Některé šicí techniky jsem použila poprvé a i přes náročnost, jsem je tolik nepokazila, když uvážím, že jsem do nečeho šla s riskem,a ť už je to ušité, abych mohla do pelechu a nenastehovala jsem to.
Taky jsem se přesvědčila, že každý materiál je jiný a pořekadlo "dvakrát měř a jednou řež" je při šití velmi důležité.

Nejdůležitější však je, že se líbí Štířici. Zatím si teda oblíbila 4 aktivity, což mi nevadí. Má celý rok na to, aby si osvojila všechny. Jen netuším, co bude následovat jako třetí "dárek od mámy". Třeba si už příští rok navrhne přání sama.

Tak tady je:

Obal

Než jsem se odhodlala do něj pustit, trvalo to tři dny. Poprvé práce se šikmým proužkem, kterého jsem se bála nejvíc. A dobrý, ne? 

Barvy

První stránka zaměřená na rozpoznání barev plus umět zastrčit špachtličku.

Včelka

Provlíkání Včelky z kytičky na kytičku podle čísel. Kytky jsou uchyceny suchým zipem, takže si cestu můžeme vytvořit jakkoli.

Na vlásku

Na Ledové království jsem fakt nevymyslela aktivitu pro dvoulťačku, tak jsem střihla Na vlásku, ta se taky líbí. Můžeme si zapínat sponky nebo plést copy.

Kabelka

Malá parádnice potřebuje pořádnou kabelku. Hlavně aby tam byl mobil, klíč, peníze a nějaká ta karta. Šminek zatím netřeba.

Pesan

Jednoho máme doma, jednoho za kamaráda. Nesmí chybět. Když už ráda vodí na procházkách, ať se naučí zapínat obojek, vodítko nebo mu dát kostičku.

Krocan

Krocan má své peří na knoflíky. Učíme se zapínat knoflíky a trochu zase barvy.

Krtečkovy tvary

Další oblíbený hrdina. S Krtečkem se učíme tvary.

Rybičky

Patenty a zip se pro tento věk taky hodí. Takže ... "Rybičky, rybičky lovte se".

Puzzle a jméno

Tyto dvě aktivity jsou schované v kapsách obalu. Už to jen poskládat.

No a "nejlepší" nakonec? .... Video, jak knížka vlastně funguje.

Dušičková

 Melancholie

 Vzpomínky, smutek, neskutečná láska

chybíš mi, ale musím žít

Někdy i slzy přijdou

to se stává

V mém srdcimísto budeš vždy mít

Vím, že chceš, abych byla šťastná

to slíbit nemůžu

bez tebe štěstí někdy uniká

ale do života se velká spokojenost dostává

Lásku mám kde rozdávat

I díky tobě tu sílu mám

život plyne stále dál

snad to vzládnu

budeš rád

Dušičkové období na mě vždy nějak zvláštně působila. V tu dobu jsem ráda navštěvovala klidná, až mystická místa. Nebyl to ani tak smutek jako mělancholie, která mě obklopovala.

Od jisté doby na mě ale toto období působí i jinak. Kromě melancholie se mi hlavou honí vzpomínky. Je to už nějaký čas. Já nechci a ani nemůžu zapomenout. Ale taky nechci, aby můj život byl propleten smutkem. Jenže smutek se objevuje. A já se chci naučit žít tak, abych ten smutek nemusela potlačovat. Proto jsem si vytyčila období, kdy se mu klidně poddám. Kdy si zalezu "do nory" a nechám bolest vyplavit, vybrečím se z ní. Těchto dnů není moc a blízcí to chápou a mně to pomůže.
Myslím si, že je to i zdravé. Žádná emoce se nesmí nechat udusit.

Dušičkové obodobí je proto jak stvořené. Samotnou mě však překvapuje, jak se smutkem pracuju. Pokaždé je to jiné. I teď to bylo jiné.

Letos mě nejvíc zasáhla návštěva kostela. Poprvé jsme na dušičkové mši byli všichni. Byla to moc pěkná mše, ostatně jako vždy. Ale některá slova našeho pana faráře mám pořád v hlavě.

"Na naše blízké zesnulé mysleme, vzpomínejme na to, co jsme s nimi prožili a uvědomme si, co nás naučili."

Tato věta mi vehnala slzy do očí. Uvědomila jsem si, že se svým nejbližším, nejmilejším a nejdůležitějším Andílkem jsem prožila velmi málo. Najednou mě vše trápilo, vše mě bolelo, smutek mě pohltil.
Ta slova se mě držela a nemohla jsem přestat přemýšlet. A pak mi to došlo. Není důležité jak dlouho, ale jak moc dobře.

Takže:
Na své "anděly" a obzvlášť na jednoho myslím často, a to s úsměvem.
Se svým Andílkem jsem strávila úžasných šest měsíců, kdy jsme byli jedno tělo a dva dny, kdy jsem ho mohla poznat, kdy jsem viděla, jak se obětoval, kdy jsem ho mohla ještě víc milovat.
Můj Andílek mě naučil: milovat bez podmínek, ustát zdánlivě nemožné, bojovat, chápat, žít přítomností, vnímat, věřit, nevzdávat se naděje, poznat co je důležité, zbavit se malichernosti, brát člověka takového, jaký je, nesoudit, naučit se říkat ne, neomlouvat se za své chování, za svůj život, snažit si nic nevyčítat a mnoho, mnoho dalšího. Učí mě stále.

Ulevilo se mi. Zase je tu ten klid, ta zvláštní melancholie.


P.S.
Na dušičky se moc hodí výzdoba z listových růžiček. Letos jsem jich dělala hodně a povedli se všechny.

Poníková

Dárek pro malou tříletou slečnu jsem měla vymyšlený celkem hned. Ale potřeboval doladit. Proto jsem se zeptala. Odpovědí mi bylo, že tříleťačka si přeje růžového poníka. No trvalo mi to celkem dlouho, ale nakonec jsem ho valadila. A co nejdůležitější? Malé princezně se kablečička moc líbí. Co víc si přát. Zbytek rodiny doukoupil i česacího poníka, čímž se radost znásobila. A kytička z lízátek jako bonus.

A jinak k šití. Pořád s ním bojuji. Je to však napínavé a hlavně jsem zjistila, že je to vynikající cvičení na procvičování mozku. Musím se v tu danou chvíli jinak soustředit, jinak přemýšlet. Někdy je to k vzteku, když to pokazím a musím párat. Ale je to zábava.
Nejhorší asi je, že se mi rýsuje druhá závislost. Háček momentálně pláče v koutě.

P.S.
A ke všemu bych potřebovala bych k tomu všemu i kurz focení. Fakt to neumím. Ale co, časem snad zvládnu i tuhle maličkost.

Podzimní .... pro Štířici

Podzim začal. A tyto barvy jsou pro něj jak stvořené.

Týden se přehoupl a zima zaútočila. Háček nalezen (rozuměj - Štiřice miluje krabičku z háčkama, štěrchá, jde otevřít a snadno si můžu vypíchnout oko nebo zastrkat háčky všude možně).

Narozdíl od Ráčete (mu loňská čapka je) Štířice roste jako z vody a tak je pochopitelné, že i jarní čapka je malá. Chvilku jsem dumala, jestli ušít, uplést nebo uháčkovat. Nakonec zvítězil háček, i když šitá čepka z nákrčníkem, co má náš malý kámoš, vypadá taky bezva. Ale třeba ušiju zimní.

Vytáhla jsem moji oblíbenou melírovanou vlnu a háčkovala. Jednoduše  polosloupek, řetízkouvé oko, polosloupek, přičemž řetízkové oko je vždy nad polosloupkem.

Čepice je tak trochu dělaná do baretu, to aby nepadala z hlavy, když furt má Štířice někde nějakou sponu culík apod. Nákrčník je háčkovaný do kruhu.

Kokosové

Rychlé, dobré, celkem trvanlivé sušenky. 

30g kokosové mouky

40g medu

30g změklého másla

15g sušeného strouhaného kokosu

Vše smícháme dohromady. Vznikne lepivé těsto, které namokřenýma rukama rozdělíme na 16 kousků. Z každého kousku vytvarujeme kuličku, kterou prsty na plechu rozmáčkneme na tenkou sušenku. Pečeme na 170°C asi 8min (vyndáme, jakmlie sušenka začne hnědnout nebo její okraje).

Moribundus

Nemoc. S přicházejícím podzimem došlo k tomu, že jsme ai prochladli a nachlazení jak vyšité. Žádné teploty, jen pořádná rýma a kašel.

Ale jak ulehčit? Vzpomněla jsem si, jak mi můj táta vaříval cibulový čaj. Bylo to strašně hnusné. To svým dětem a ani sobě přece neudělám. Proto jsem využila chvíle odpočinku a hledala, četla, bádala.

Nakoce jsem obejvila něco zajímavého. Tak jsem hned vyzkoušela. Tím malým přírodním zázrakem má být tymiánový sirup. Příprava jednoduchá a co jsem se dočetla, tak tymián:

Působí proti průjmům, nadýmání, při zánětech zažívacího traktu. Mírní ikašel, obecně působí protizánětlivě. Tymián je jedna z nejsilněji působících rostlinných antiseptických drog, účinná proti bakteriím, plísním, střevním střevním prvokům a parazitům. Díky svým účinkům lze tymián využít při léčbě nachlazení, kašle, bolestí v krku, infekcích v ústech. Je vynikajícím dezinfekčním prostředkem pro plíce. Dá se použít v inalachích, jako ústní voda či kloktadlo. Pomáhá také při infekcích močových cest a močového měchýře, účinkuje také jako diuretikum. Stimuluje produkci bílých krvinek, čímž zvyšuje odolnost organizmu. Stimuluje krevní oběh. Čerstvou nať lze použít na poštípání hmyzem. 

Využití široké. Tak proč to nezkusit. Neprohloupili jsme. Tymiánový sirup je chutný, děti ho přijali v pohodě a před mužem jsem ho musela schovat. A co hlavní - pomohl. 

Tyminánový sirup

250ml vody svaříme s cukrem, odstavíme a nasypeme 10-12g tymiánu

Necháme luhovat do vychladnutí

Pro lepší účinek přidáme do vlažného nálevu med

Uchováme v ledničce

Dávkování: děti 3x lžička denně, dospělí 3-5x lžíce denně 

 

Václav

Nemoc nám zhatila plány. Ale i přesto jsem našla sílu vytvořit podzimní úkoly pro Ráče. To totiž ještě zdravé, tak aby se nenudilo.

Nedávno jsem viděla celý seznam podzimních nápadů. Strašně se mi to líbilo a se souhlasem jsem se nechala inspirovat. Rozhodla jsem se, že kromě běžných úkolů a výtvorů a zábavy, se pokusím s dětmi sledovat tradice a roční obodobí a dělat si hezky.

A podzim už začal a do cesty nám vstoupil sv. Václav. Takže první podzimní událost tohoto roku je ke tomuto člověku.

Svatý Václav je prvním svatořečeným českého původu, z rodu Přemyslovců. Vychován svoji babičkou Ludmilou. A již v raném středověku se stal symbolem českého státu. Je vyobrazen i na české dvacetikorunové minci s nápisem "Svatý Václave nedej zahynouti nám i budoucím".
Kormě toho je považován i za patrona vinařů a sládků.

I když je mi jasné, že tomu Ráče asi ještě pořádně rozumět nebude, nevidím nic špatného na tom, aby se s tím neseznamoval. Navíc, mě příprava bavila a Ráče bavili úkoly.

Úkolů bylo sedm:

komiks o sv. Václavu

chmelové pexeso 

chmelová skládačka - 28.9. VÁCLAV

hroznové víno z plastelýny

václavovské puzzle

dvě grafomotorická cvičení

A Ráče si vědlo skvěle

Muffiny z kokosové a pohankové mouky

Čistě bezlepkové a bezkaseinové muffiny.
Po dlouhé době jsem pekla nový recept. Už se jich bojím, ale vzhledem k Ráčetově dietě, musím. Ale bojím se, že to nebude dobré a vzhledem k drahotě potravin vybírám pečlivě a araději ověřené recepty.Tento ověřený je a je moc dobrý.

Recept:

Hrnek nahrubo nastrouhaneho jablíčka
Hrnek najemno nastrouhane cukety
3 celá vejce
Půl hrnku oleje
Lžička vinného kamene nebo jedlé sody
Lžíce kakaa
Hrnek pohankove mouky
Hrnek kokosové mouky
Půl hrnku kokosoveho cukru
Rozinky (nedávala jsem kvůli Ráčeti)
 
Pekla jsem na 180 st cca 30 minut.


Vlezlo se mi jich jen jedenáct. Příště rozdělím lépe. Jsou opravdu moc chutné.

Sama se sebou

Někdy se naskytne možnost být sama se sebou. To se musí využít.
Stalo se to tak. Pěkné a teplé zářijové dny chtěli moji rodiče strávit se Štířicí a tak si ji na jednu noc půjčili a jeli s ní na bazén. No a protože je už září, tak Ráče je ve školce. Úplně jsem žasla, že se mi naskytlo být celé dopoledne sama.

Venku začíná svítit sluníčko. Je teprve 7.30, kluci odešli do školky. No a mně nenapadlo nic jinýho, než uklízet. tak jsem uklidila. Ale pak ten pocit. Nohy nahoře a kochám se kochám uklizeným bytem. Nikdo mi to hned nerozhazuje. Je ticho, uklizeno. To se v naší dravé domácnosti už dlouho nestalo. Musela jsem si to náležitě užít.

Když jsem se nabažila, vyrazila jsem do ulic maloměsta. Mohla jsem vejít do jakéhokoli obchodu, protože nemám kočár nebo utíkající a vše bourající dítko. V peněžence dost penízků.

Šla jsem se jen tak podívat. No a pak na mě koukla. Parádní víkendovka. Se slonama. Nu tu, jsem tam opravdu, opravdu nemohla nechat. Má tři prostorné kapsy a i kolečka. Kdo mě zná, pochopí.

Další nákupy mi zavedli do jednoho orient obchůdku a second handu. Můžu si uklidit ve skříni a zase něco vytřídit. Mám náhradu. Jedny letní šaty ve výprodeji a dvě halenky. Omlouvám se za fotky, fakt nejsem fotograf. Ve skutečnosti mnohem hezčí.

Září bliká na chladnější dny. Tak u mě už může začít ta pravá podzimní a zimní svíčková a čajová sezóna. Klidně k nám můžete pijít, čajík uvařím a užijeme poklidu při čakrové svíčce.

No a i přesto, že jsem si užívala to ticho, klid, přece jen jsem po dětech smutnila. Proto dárečky od odpačaté matky dostali i ony. Pro Ráče bezlepkové sušenky, pro Andílka vřes a dřevěný ptáček, pro Štířice ovocné tyčinky.

No a před oběděm jen s mým mužem, jsem si musela zajít na kávičku do mé oblíbené kávárny Pikola. Dne ledové latté a Jíst, meditovat, milovat - knížka pro tento den jak dělaná.

A k tomu jsem si tam vybrala nové náušničky ve stylu "alá lego", abych ladila k dětem.

Bylo to pěkné dopoledne. Nabrala jsem hodně energie. Každá mamina by si sem tam měla takové dopoledne udělat. A každý, pokud nění příliš osamělý, by měl být i chvilku sám se sebou.

Rychle a zběsile, do noci

To tak večer sedím a dumám nad rozhovorem s maminkou. To, že ji chci ušít plážovou tašku k narozeninám, mám ujasněno. Ale rozhovor nebyl o tom, co by chtěla k narozeninám, ale o obstarání dárku k svátku neteři a vlastně zároveň vnučce.

Jsou prázdniny. Je malá holka. Ráda se načanačá. A letos hlavní roli hrají laky-barvy. Její máma přes léto nemá problém, tak jsme se rozhodli udělat jí radost. No a protože já ráda dávám rukodělné dárky, tak jsem i v tomto případě sedla ke stroji.

Oba dárky tedy šité v rychlosti, během jedné noci. Háček jsem ale nezradila. I teď sehrál svoji roli.

Jo a omluvte fotky. Bylo to narychlo. Kvalita nic moc.

První plážová taška. s velikostí jsem to možná trošku přehnala. Ale s obdarovanou jsem domluvená, že pokud by chtěla zmenšit, pokusím se.

Taška je z plátna laděného do fialova, stejně jako máminy plážové šaty - ať žijí proužky a puntíky. 

Je oboustranná.

Takže nosit se dá odle nálady.

Šila jsem víceméně podle oka. 

Fotk fakat špatná. Ve skutečnosti opravdu hezčí. Snad někdo, kdo viděla na vlastní oko, potvrdí.

A malá rychlá kosmetická taštička ze zbytků pro milou neteř, s malou chybou (značka Bukaj je vzhůru nohama).

Návod jsem našla na netu ... když to člověk pochopí, je to raz dva.

 Tady se projevil i háček. Káčko je háčkované.