30 ... "Tajtn"

Asi tak. Mám dvě bezva kamarádky. Shodou okolností máme my a naše mláďátka narozeniny či svátky na jaře či podzim/zima. Máme se rádi, tak to prostě slavíme. Loňský podzim/zima dýchýnek nám ale nějak nevycházel. No a pořád se nemůžeme nějak všichni sejít. Já už dárky znovu hledala. Tak se zdravou částí naší bandy jsme si dárky předali dnes.
A naše Štířice měla velké překvapení. Krásnou knížečku a nového mazlíka v podobě jejího oblíbeného psa, boxera Tysona. Navíc "Tajtn" bylo jedno z jejich prvních slov.

Miluju ruční práce.

29 ... buch

Za celý den jsem zapomněla fotit. No, sedíme doma, tak ani není moc co. Ale je ... Večer se nám trochu zbláznila Štířice. Poletovala z kuchyně do obváku a buch hlavou do dveří. No snad ji nepřeskočí, protože po několikakerém opakování měla čelo pěkně červené.
S Pánem tvorstva jsme si libovali, že tím lítáním aspoň brzy usne. Ona? Nikdy. Dělat můžeme cokoliv, ale min. jednohodinové uspávání někoho z nás nemine. Že se dočkám delších večerů, pořád věřím.

28 ... zrcadélkový

Mít o víkendu změnu v podobě kamarádky, kterou jsem neviděla dlouho, nebo spíše jen asi snad dokonce jednou a na skok, je příjemná.
Je to jedna z těch šťastných návštěv, která se bezprostředně chová jako doma a která vlije hezký pocit do našich všedních dnů.
Byla to pohoda. Zase jiné rozhovory. Nějaké i budoucí plány. A věřím, že i ona si u nás odpočinula.
A už i mě dobře zná. Dovezla mi ... co jiného ... no přeci slony. Tentokrát v podobě zrcátka do kabelky. No není to skvělé?

27 ... spolu

A hurá zase na běžky. Tentokrát s kamarádkou. A bylo to fajn, fajn, fajn. Dokonce jsme najeli asi 10km. Super. Počasí sice nic moc, ale stopa parádní.
Spolu jsme projeli stopy, které jsou storojově vyjety mezi Šumperkem a Malínem, přes letiště. Je to pohodová trasa, vhodná pro začátečníky i ty, co si chtějí fakt zaběhat a ne příliš kochat. Kdo chce vědět víc, tak ... tady

Moje, teď už pražská, kamarádka. Právě smrkací zastávka a kontrola telefonu, jestli je doma vše ok.

26 ... Bludoveček

Dneska jsem si mákla. Lyže nejely ani do kopce, ani z kopce. Jen díky krásnýmu dni, plného sluníčka, jsem neměla zkaženou náladu.
Ani fotit se mi nechtělo. Ale tohle je pohled na Šumperk zase z jiné strany. Fotím starým mobilem, tak nic moc. Náš děda nevědomky jel hned za mnou a fotky má lepšejší.

Zimní logico

Vánoční karty do logica jsem si odkoupila od jedné tvořivé maminky. Ale chtěla jsem si to taky zkusit.
A docela se povedlo. Tři karty se zimní tématikou.

1. počítání, 2. biatlon (no, karta spíše pro mě a Pána tvorstva :-D), 3. náčiní

Hrnkový

Vymýšlet pro ráče bezlepkové přílohy je docela náročné, pokud nechci opakovat jedno a to samé. Nejí úplně vše. Ale díky dědečkovi, rodinnému šéfkuchaři, už i já můžu Ráčeti dělat jeho oblíbenou přílohu - knedlík. Kdybych tušila, jak je to jednoduché, zkusila bych to dřív.

Recept:

1 hrnek bzlp. mouky (děda používá universal plus polentu, já použila třetinově rýžovou, kukuřičnou, pohankovou krupici)
1 hrnek mléka
1 vejce
Hrst burizonů (neměli, tak jsem koupila rýžové chlebíky a funguje to stejně)
sůl
1/2 lžička kypřícího prášku nebo sody

Mouku, mléko, žloutek, burizony, sůl a kypřicí prášek smícháme dohhromady. Z bílků ušleháme sníh a jemně vmícháme do směsi. Porcelánové hrnky vymažeme máslem a nalejeme těsto tak, aby zůstalo aspoň na 3cm od kraje.
Hrnky ponoříme do vody a vaříme cca 30min.

Toto množství vyjde na cca 4 hrnky. (záleží na velikosti)

25 ... A je to!

Ze Štířice se stává opatrovatelka. Zakrývá, vozí, pečuje. Nejen o Krtečka, ale i o mně. Vždy musím být přikrýtá až po bradu. Péči završí větou: A je to! Ale fakt se nechová jako Pat a Mat. ;)

24 ... JAN

Za spolupráci s Ranou péčí Jdeme autistům naproti jsem nesmírně vděčná. I když se nám během roku vyměnily terapeutky, tak je to super. Hodně nápadů, podnětů, motivace, podpory a pomoci. Když tuto službu dělají správní lidé, má smysl a efekt.
Jen je škoda, že jsme nezačali dřív. Nevadí. I tak prý máme potenciál. Teda hlavně Ráče. Tentokrát super ... Ráče vcelku spolupracovalo. Já si něco ujasnila a i když mi to vehnalo slzy do očí, tak mě to nakoplo.

Co k čemu patří. Přiřazování věcí, které spolu souvisí. Už pro Ráče těžší, ale stačilo malinko poradit a zvládl. Pak už to šlo samo. ;)

23 ... lyžfíčko

Lyžfíčko ... tento výraz jsem nedávno zahlédla na "knize ksichtů" (chápej ... takhle pojmenoval Facebook nevyřáděný děda). Moc se mi to líbí, tak jsem si ho půjčila. A já konečně mohla udělat na lyžích selfíčko, protože se mi vrátil z opravy mobil.
Stále zataženo, ale běžky super, i přes držkopád. Přežila jsem.

Dnes jsem dojela až k hájovně a kdo pozorně koukne, tak uvidí i rozhlednu.

 

22 ... místo

Běžky podruhé. S malými dětmi je to fakt potíž si jen tak vyjet. Ale dnes jsem to domyslela. Babička souhlasila, což bylo podstatné a já si běžek snad užiju dosytosti.

Dnes jsem si objela své dvě oblíbená místa. Jedno je pro mě důležité už od útlého mládí. Teď už je tam jen lavička. Ale dřív tam býval kamenný kříž. Moc pěkný. Už tedy nevím, zda to nebylo jedno ze zastavení křížov cesty, ale chdoívala jsem k němu často. I potom, co ho oddělali a dali tam jen lavičku.

Toto místo, ač je hodně blízko k civilizaci, mi přesto moc pomáhá. Skrývalo útočiště pro smutek, slzy, meditaci, modlitbu, přemýšlení, relaxaci, četbu, hrátky se psy, pláč, božskou blízkost, sny.

Stále se tam vracím, stále tam chvíli popřemýšlím, stále mě tam "něco" oslovuje.

21 ... brambora

Náš nový pomocník. Tento příjemný komunikátor nám snad pomůže Ráče posunout zase o kousek dál. První, co jsem na něj namluvila je naše oblíbená ukazovací básnička Ze dvora se kutálela velikánská brambora ...
Máme s Pánem tvrostva trochu obavy, zda to byl dobrý nápad. Chápej - takový urychlený nákup a než to přišlo, tak jsme ani nevěděli, co s tím vlastně chceme dělat. Dnes jsme vymysleli tohle a zatím se to líbí. Nápady se určitě pohrnou a pokroky budou.

20 ... vůně a teplo

První letošní výrobek. A podíleli jsme se na tom tři: já, Ráče a Štíříce. Chtěla jsem být trochu originální, tak jsem s dětmi vyrobila zahřívací polštářek s levandulí pro příjemnou, obdivuhodnou a milou ženu, ke čtyřicátým narozeninám. A dokonce se líbil.
Dvojfotka je to proto, protože nemůžu přece upřednostnit výtvarnou kreaci nějakého svého mláděte.
Výroba je naprosto jednoduchá: plátno, pohanka, levandule, fixy, šicí stroj .... a je to.

19 ... první

První rande po osmé. Nevm proč, ale oba dva si pamatujeme naše první rande a to docela podrobně. Je to milé. a i dnes to bylo milé. Děti u babičky, my na večeři a příjemná procházka zasněženým městem.

18 ... běžky

Letos poprvé. Vzhledem k okolnostem aspoň to a doufám, že nezůstane u jedné vyjížďky.
Běžky mám ráda už od dětsví. Raději jak sjezdovky. Naučil mě to táta. A i když si vzpomínám, že jsem občas brblala, jsem za to ráda. Běžky jsou úžasné. Krajina, kochání, slunce, mráz, sníh, lesy, pole, horské chaty, kilometry.
Při mé mizerné kondici to dnes byl docela záhul, ale nakoplo mě to. Letos je sněhu dost a na dlouho, musím toho využít.

Při pocení a chytání endorfínů jsem si vzpomněla:
1. Jako malá jsme se "ztratili" okolo místního kopce Chocholíku. Táta dodnes tvrdí, že věděl, kde jsme byli. Já ne. A opravdu jsem se trochu bála, protože se začalo stmívat. Ale jsem tady a kolem Chocholíku už jsem jela zase několikrát. Teď už se neztratím.

2. Druhá vzpomínka patřila mé tetě a strejdovi. Bylo mi asi sladkých 16. Vzali mě s sebou na hory. Jeli jsme nějaký hřeben či co, už si to moc nepamatuju. Ale frčeli jsme. Stopa pěkná, počasí super. A já chtěla držet skluz. Bylo to tak vyčerpávající, že jsem pak jedla pmeranč i s kúrou. To si pamatuju moc dobře. V tu chvíli mi to bylo fakt jedno. Ale bylo to super.

3. Třetí vzpomínka patří kamarádkám a našemu běžkovému výletu na Rabštejn. To bylo snad poprvé, kdy jsem do hor vyrazila bez rodiny. A bylo to moc fajn.

4. Další myšlenky patřily událostem tohoto dne. Dne jsem se dozvěděla dvě šokující zprávy. Proto bylo dobře na běžky jít. Smutek a žal je trošičku menší.

Běžkám zdar.

17 ... háček

V čem je asi háček? V ničem. Jen jsem ho konečně letos vzala do ruky. Pokus o zahánění temnotky. snad se to vydaří. NAvíc je mi furt zima.

Můj oblíbený koníček - háčkvání. Moje oblíbená příze - dolphin. Co z toho bude nenapíšu, až podle toho, jestli se to povede. ;)

16 ... vzácné

Dnes ráno jsem neodolala. Tohle je vzácné. Fakt nevím, jak se ti dva mojí mazlící vnímají. Myslím, že Ráče Štířici tak nějak toleruje. Většinou od ní utíká, nevyhledává ji. Ona ho občas provokuje, občas miluje. Čas ukáže. A proto je pro mě tohle vzácné. Ono to není teda úplně vidět, ale:
sedí vedle sebe, pod jednou dekou, a dokonce si Štířice na bráchu odložila noženy. Vzácná chvíle, kdy to nikomu z nich nevadilo a užívali si společnou ranní chvilku.

15 ... červená

Miluju, fakt miluju naše Ráče, když zpívá. Nemluví, má (a my s ním) svůj svět. Ajá miluju, když můžu obejvit něco úžasného, co mě do jeho světa pustí a tím pádem se mu přiblížím. A jednou z cest je hudba. V jakékoliv podobě. I když temnotka ustupuje, přesto jsem i dnes odpoledne zvolila taktiku "pustíme si pohádku". Ráče vybralo Tři bratry. Obecně písničky Svěráka a Uhlíře zbožňujeme. Myslím, že napsali a nazpívali čtyři operetky a právě ze tří vznikl tento dětský film. U Ráčete pořád vede O červené karkulce. Kdyby tak fotka uměla mluvit. Pán tvorstva říká, že to má po mně. Ale já teda narozdíl od něho absolutní sluch nemám. Aspoň si to myslím. Moc si přeji, abychom při tom všem dokázali nějakým způsobem tento dar podpořit a správně rozvíjet.

14 ... odpočinek

Pořád temno. Ani se mi nechce moc psát. Jsem ráda, že ležím a nemusím nic. I když je pravda, že na tomto polštáři, který jsem dostala od jedné moc fajn kamarádky, která mé temné dny zvlášť chápe, se odpočívá celkem fajn. Snad brzy bude líp.

13 ... syslící

Dnes na mě dolehla indispozice. Taková ta zvláštní, temná. Vypadá to jako po výbuchu. Naštěstí jsou děti hodné a Pán tvorstva se o mě a mláďata vzorně stará. Sic je to tu jako po výbuchu. Zvládla jsem nafotit "syslící" kočárek Štířice, aneb když nemužeš něco najít, zkus kouknout do kočárku.

12 ... vládkyně

Nevím, co se stalo. Ale po extra vysoké horečce se naše Štířice šplhá do výšin. Tady horko těžko dostala na gauč kočárek, pak celá šťastná tancovala a zpívala. Připomněla mi dva moc hezké filmy pro děti Lucie, postreach ulice a  ... a zase ta Lucie, hlavně scénu: "Jsem vládkyně všech moří!".

11 ... nemocná?

Děti. Učí mě, překvapují, miluji je, obdivuju, nenalézám někdy slov, nasměju se s nimi, někdy z nich i šílím a pláču s nimi i nad nimi. Stejně bych tu volbu je mít, ať už to u nás probíhalo jakkoliv, neměnila.

Tato fotka je fakt výstižná. Než jsem tu naši Štířici vyfotila, tak asi pět minut před tím byla strašně neocná a musela se mazit, tulit, pusinkovat. Pak najednou vystřelila a letěla do pokojíčku. Za chvilku se ozývá: "Mamííííí!"

Moje dobrá kamarádka by byla asi v šoku, což chápu, komoda je dost vysoká. Já se usmála a ještě v klidu šla pro foťák. ;)

10 ... vzpomínková

Nemoc, či co. No prostě horečka nás vyhnala ze sněhového království. Zalezli jsme do peřin, k pohádce a nebyl čas na foto. Přesto jsem vzpomínala, jak na chalupě bylo krásně. A k té kráse patří i krbová kamna. Zahřejí a hlavně potěší. Moc ráda koukám do ohně. To se mi v paneláku nepoštěstí. A nějen já jsem si to aspoň tu chviličku užila.
Takže jedna fotka ze včerejška.

Ráče mě dost vyděsilo. Sedlo se blízko k nim. Naštěstí už chápe pálí, tak si to užíval.

9 ... zimní hábit

Chalupa v Jedlí po druhé. Víc jsem toho nestihla, museli jsem narychlo odjet.

8 ... chalupa

Jedlí a naši chalupu prostě zbožňuji. Je to pro mě jedno z nějkrásnějších míst na světě.
Dál nemám co dodat.

7 ... biatlon

Dnes jsem měla v plánu torchu jin fotopříběh, duchovní, když je ta neděle. Jenže jsme zažili pěkné odpoledne, plné eforie, tak nemůžu jinak. Ať žije biatlon!!! Tento sport mám ráda už dlouho. Dávno předtím, než se stal u nás tak populární.
Právě probíhá Světový pohár a tento víkend stál opravdu za to. Byla to nečekaná podívaná, plná zajímavých startů, ještě lepších výkonů v podání Michala, Gábiny a Evy. Neskuečně jim fandím. A měla jsem i tu čest je vidět na vlastní voko. V prosinci loňského roku jsem s Páne tvorstva mrzla na tribunách v Novm Městě na Moravě. a bylo to famózní. Naprost nadšená, naprosto zmrzlá, naprosto spokojená.
Vše to začala vloni, kdy jsem dostala k narozeninám vstupenku na všechny závody pro dvě osoby s osobním pozváním Gábiny Koukalové (tenkrát ještě Soukalové). Musím se pochlubit.

Biatlonový víkend ještě okeřenili rychlobruslařky, které se vyšvihly na ME v rychlobruslení, ve čtyřboji. Martina stříbro a Karolína zlato. Super holky, jen tak dál. A klobouk dolů před trenérem, který na českém rybníce dokázal vytvořit úžasné sportovkyně.

Prostě pěkný sportovní víkend. Doufám, že i pro mě se sport stane i reálnou zábavou, nejen gaučovou.

6 ... Joe

Je sobota, jsme zalezlí doma. Venku mrzne. Ani psa by nevyhnal. Ten náš to dává jasně najevo, jakmile divně zvedá nožky, tak už se musí domů. Je to malá psí dáma "zmrzlina". Co já teda dám za fotku? Dumám, dumám. Pak mě mrzí, že jsem nevyfotila Ráče, jak se usmívá na koledníky a zpívá s nimi písničku. Pak fandíme a sledujeme biatlon a rychlobruslení. Pořád dumám, dumám.

Nakonec se přemluvím jít cvičit. Tohle je boj. Sport jsem mívala ráda. Asi dost, když jsem chodila na sportovní školu. Nejdýl mi vydržela turistika a plavání. Jenže čas běží, životy se mění a já bych i chtěla, ale ne v tomhle těle. A to je ten paradox. S příchodem dětí se něco změnilo a mně to jde těžko ukočírovat. Jenže bez fyzické aktivity to asi nepůjde. Tak co s tím? Budu se muset překonat a trochu donutit.
Tento týden jsem se donutila po třetí. Na začátek dobrý. Vydržet takto na furt a jsem v suchu. Takže jsem si začala stahovat seriál, ať se na tom rotopedu nenudím. Proto Joe. Je tam teda i Mel, ale chlap je chlap.

Jdu do boje, který chci vyhrát. Přitom ta záplava endorfinů po ... po čemkoli, co zavání sportem, je úžasná. Jen vydržet.

5 ... KMB

A Vánoční obodobí nám doma definitivně skončilo. Užívali jsme si naplno, bylo to fajn. dnes nastal čas všechny vánoční serepetičky schovat na příští rok. Probíhalo to asi takto: já odstrojovala, Štířice hrabala ve vánočních krabicích, Ráče pobíhalo, veselilo se. Pán tvorstva naštěstí ještě nebyl doma.

Stromeček odstrojen, svícny, další ozdoby uklizeny. Vše vysáto za netrpělivého posedu Štířice na gauči. Začala se vysávání pobávat. Vzpomněla jsem si, že jsem nedávno četla, jak se oslavuje tříkrálový den. Tak jsem i já zapátrala ve svých chytrých knihách (některé už svítí červeně, musím do knihovny) a dočetla se, že dnes můžeme dělat toho hodně, podobně jako na Štědrý den. Olovo nemám, hrníčky děti ještě nepochopí, tak jsem zvolila svíčkové lodičkování a tematickou písničku. Dobré rozhodnutí. Líbilo se nám to všem a hlavně všechny lodičky pěkně pohoromadě i ta andílkovská. Tudíž se nemusíme letos bát. Hlídá nás pořád. Navždy. Tomu nikdy nepřestanu věřit.

Rok 2017 může pořádně začít.

4 ... no coment

No, ano, jsem váhově vyšší jak můj Pán tvorstva. Ale pozor ne vždy to tak bylo a na ty časny, kdy jsme byla i v tomto ohledu nižší se blýská. Ale za tu dobu společného putování životem jsem nerozbila ani jednu, židli či stoličku. U něho vím minimálně o dvou. Zajímavé je, že se to stalo vždy, když koupe mládě. Co v té koupelně vyvádí fakt nevím. Zábavné to je.

No coment ... nebo spíš chachacha? :)

3 ... trojhradí

Cestou necestou, polem nepolem, jedu za tebou ....

Tak tuhle písničku jsme si zrovna dnes nezpívali, ale frčely jsme za zvuku písniček Svěráka a Uhlíře. Jako skoro vždy, když v autě sedí hlavně Ráče.

Bylo jednou jedno místo. To místo se nachází na silnici směrem k malebnému městu Olomouc. To místo je jen jedno. Jen jeden okamžik, jeden pohled. Musíte jet, nepřepálit to a v tom okamžiku se rozhlédnout, doleva, doprava, před sebe. To místo ti může ukázat jeden bílý, jeden červený a třetí podle počasí. Hrady. Hrady v našem okolí. Na bílý a "podle počasí" pojedeš rád. Na červený by si nechtěl ani jako návštěva. Pán tvorstva, moje máma, můj bratr ho navštívili. Každý z jiných důvodů. Já tam snad ani nechci.
To místo nezná každý. To místo mě přitahuje pokaždé. To místo se nám líbí. To místo očekáváme v naději, že uvidíme všechny. To místo půlí naši cestu do města. To místo uzavírá jeden typ silnice před druhým. To místo má svou duši.

To místo si najdi sám.

Nebo hádej a já ti třeba poradím a TO MÍSTO si pak můžeš taky vyzkoušet.

Dopis sobě ... pro tebe

Můj první ručně psaný "dopis sobě". Teda takový, který mi plánuje rok. Dříve jsem si sem tam napsala nějaký vzkaz, připomínku nebo básničku.
Vzhledem k tomu, že mám ráda ručně psané deníky, tak tento nápad, okořenit si rok, mě nadchnul. Už teď si moc nepamatuju, co vše jsem psala. Prostě, jak letěly myšlenky, psala jsem. Jak jsem k tomu to nápadu přišla? ... tady

Až dnes jsem si uvědomila, jak málo píšeme dopisy vlastní rukou. Naposledy jsem ručně psala pohledy z nějaké dovolené. Letos jsme dokonce využili služby internetové. Občas dostaneme pohled, většinou kolem Velikonoc či Vánoc. A to je vše. Jen tak si s nikým nedopisuji. A přitom si myslím, že by se našli lidé, kteří by si se mnou psali. Když pominu, že ceny za známky rostou, tak představa, že si s někým píšu na papír, ne přes facebook, email či sms, je velmi milá a lákavá.
Hned jsem si vzpomněla, jak mi máma na konci léta vyprávěla, že se s tátou rozhodli své dopisy, které si kdysi psávali, spálit. No, moje zvědavost by jim to nedovolila. Ale chápu je. Je to skouromí. Taky jsem si vzpomněla, že když jsem studovala, tak se to hemžilo rukoupsanou korespondencí.
Ano, technika je mocná, docela nás i ovládá. Ale ten pocit očekávání, kdy dostanu psaní, může bát celkem vzrušující.
Nevím, jak to vyřešit. Nevím, jestli by na to byl čas. Nevím, zda bych opravdu našla partnera. Nevím.

Rozhodla jsem se však, že své ručně psané dopisy či pohledy rozšířím. Zkusím si najít čas a oplatit psaníčko při větších svátcích. Dovolenkové pohledy zůstávají. A ručně psaný pozdrav rozšiřuji ... minulý rok jsme měli kalendář s Krtečkem. Obrázky, které nám celý rok zpříjemňovaly dny, jsou pohledy. A já se rozhodla, že každý měsíc tímto pohledem uděláme někomu radost. Napíšeme vzkaz, přáníčko nebo jen tak. Takže se tento rok může těšit někdo z mých přátel. Vybírání bude těžké. Snad se někdo neurazí, že nedostal. A snad i někoho potěšíme.

A určitě si tento rok přečtu vydané dopisy. Docela by mě zajímalo, zda by autorům vadilo, že se z jejich soukromé korespondence stala veřejná.
Sama nevím, jak jednou naložím se svými deníky, zápisky, diářy, nápadníky ...

2 ... dopis

Už roky trochu bojuju s diáři, poznámkami a zachycení všech důležitých věcí. Poslední roky je toho moc a až se vrátím do práce, přibude.
Vloni jsem narazila na brožurku Kreativní diář a je tam pár zajímavých typů, jak si vést diář, deník, poznámkovník, nápadník, zážitkovník apod. Moc mi to pomohlo. Jsem teď spokojená a vyhovuje mi to. Zatím. Jsem všetečka, takže se to může změnit.
Jedna věc mě zaujala velmi ... "Dopis sobě". V raném mládí jsem si psala deník. Pak léta ticha. Vrátila jsem se k tomu před šesti lety. S přibývajícími starostmi, rostoucími dětmi, novými touhami poslední dva roky to nešlo. Buď na denní záznam nebyla chuť nebo čas a zpětně jsem zapomněla.
Proto chci letos zkusit něco nového.

Dopis sobě se píše pro touhy, přání, výzvy, cíle, pro zábavu. Na začátku roku napíšete, zalepíte, přečtete na konci roku a můžete zhodnotit. Můj dopis je k mému překvapení docela osáhlý. Snad jsem k sobě nebyla moc náročná. To poznám na konci roku.

Při jeho psaní jsem si vychutnala čaj a posvítila svíčku ... den sama se sebou ... tady 

Dnes "sama sobě"

Čtenářská výzva

Do třetice všeho dobrého. Podobné čtenářské výzvy jsem se se chtěla účastnit už dvakrát. Ale nikdy jsem neuspěla ani zpoloviny. Jo, jo, s dětmi na to zájmové čtení mám méně času. Pořád někde hledám, čtu, vzdělávám se v oblastech, které se týkají rozvoje našeho Ráčete a na svoji čtenářkou potřebu hledám čas marně.

Tak letos dotřetice všeho dobrého. Je to teda dost, ale i za půlku bych byla ráda. První kniha vybrána, tak jde se na to. ;) Kdo má zájem ... více ... tady
Přečtenou knihu podle výzvy určitě představím a zhodnotím.

Přidal se i Pán tvorstva, tak snad se nějak podpoříme.

Čtenářská výzva 2017

1.  kniha, která je starší než čtenář
2.  kniha, která je autorovou prvotinou
3.  kniha, která má na Databázi knih méně než 500 hodnocení
4.  kniha odehrávající se v budoucnosti
5.  kniha od severského autora
6.  kniha, jejíž děj se odehrává v Praze
7.  kniha od držitele Pulitzerovy ceny
8.  oblíbená kniha rodičů, prarodičů
9.  kniha, odehrávající se na ostrově
10.  kniha psaná formou deníku
11.  kniha od autora ze sousedícího státu
12.  kniha od autora z žebříčku 100 nejoblíbenějších autorů na Databázi knih
13.  kniha poprvé vydaná v roce 2017 (zcela nová kniha)
14.  kniha od českého autora
15.  kniha se zvířetem v názvu
16.  darovaná kniha
17.  kniha, která má jednoslovný název
18.  kniha s jménem v názvu
19.  kniha pohádek
20.  kniha, jejíž první věta začíná otázkou
   

foto 365

Další výzva na obzoru. Ha ... to, co se mi honí v hlavě, asi přinese rok plný výzev. Ale tohle je i taková protivýzva. Když jsem koncem minulého roku dumala, co od nového roku očekávat, co v něm podniknout, co vyrobit, co, co, co ... vzpomněla jsem si na přítele své kamarádky. Jednou mi řekl, že nechápe, jak můžu hodiny strávit nad šitím či háčkováním. Považoval to za mrhání časem. Já mu na to tenkrát odvětila, že zase nechápu, jak někdo může fotit a fotit, cokoliv fotit a ještě dávat tolik peněz za fotoaparáty a všechny komponenty. Dnes už to chápu. Nejsem vášnivý fotograf, ale snažím se zachytit různé okamžiky mého života. A někdy zachytím i myšlenku, protože zrovna se naleznu uprstřed scenerie, která ji představuje.
Zjistila jsem, že fotky mají svůj příběh. A i když jich máme už mnoho, ráda si je prohlížím. A teď to chci zužitkovat jinak.

Výzva "foto 365" bude příběhem roku 2017. Každý den zveřejním jednu fotku, jakoukoliv. Může se týkat čehokoliv. Nejen zachytit, ale i hlídat si zveřejnění.

Takže tento článek by měl být každý den aktualizován jednou fotkou. A protože mám ráda příběhy, tak pokud budu vědět jak, fotku okomentuju.

A tady je ta první:

1
energie

Fotka dnšního odpoledne. Z procházky z naší psí lady. Vzpomněla jsem si, jak jsem včera prosila Pána tvorstva, aby na cestě na novoroční výšlap na místní rozhlednu Háj zanechal křížek, za nás všechny, pro nás všechny. Udělal to. Já dnes obajala strom. Pomodlila se. Poprosila o sdílení "té dobré" energie. Vybrala jsem si břízu. Bývá zobrazována černobíle a já chtěla, aby mi to právě připomínalo, že ne vše je černobílé.