Vzhledem k tomu, že mám ráda ručně psané deníky, tak tento nápad, okořenit si rok, mě nadchnul. Už teď si moc nepamatuju, co vše jsem psala. Prostě, jak letěly myšlenky, psala jsem. Jak jsem k tomu to nápadu přišla? ... tady
Až dnes jsem si uvědomila, jak málo píšeme dopisy vlastní rukou. Naposledy jsem ručně psala pohledy z nějaké dovolené. Letos jsme dokonce využili služby internetové. Občas dostaneme pohled, většinou kolem Velikonoc či Vánoc. A to je vše. Jen tak si s nikým nedopisuji. A přitom si myslím, že by se našli lidé, kteří by si se mnou psali. Když pominu, že ceny za známky rostou, tak představa, že si s někým píšu na papír, ne přes facebook, email či sms, je velmi milá a lákavá.
Hned jsem si vzpomněla, jak mi máma na konci léta vyprávěla, že se s tátou rozhodli své dopisy, které si kdysi psávali, spálit. No, moje zvědavost by jim to nedovolila. Ale chápu je. Je to skouromí. Taky jsem si vzpomněla, že když jsem studovala, tak se to hemžilo rukoupsanou korespondencí.
Ano, technika je mocná, docela nás i ovládá. Ale ten pocit očekávání, kdy dostanu psaní, může bát celkem vzrušující.
Nevím, jak to vyřešit. Nevím, jestli by na to byl čas. Nevím, zda bych opravdu našla partnera. Nevím.
Rozhodla jsem se však, že své ručně psané dopisy či pohledy rozšířím. Zkusím si najít čas a oplatit psaníčko při větších svátcích. Dovolenkové pohledy zůstávají. A ručně psaný pozdrav rozšiřuji ... minulý rok jsme měli kalendář s Krtečkem. Obrázky, které nám celý rok zpříjemňovaly dny, jsou pohledy. A já se rozhodla, že každý měsíc tímto pohledem uděláme někomu radost. Napíšeme vzkaz, přáníčko nebo jen tak. Takže se tento rok může těšit někdo z mých přátel. Vybírání bude těžké. Snad se někdo neurazí, že nedostal. A snad i někoho potěšíme.
A určitě si tento rok přečtu vydané dopisy. Docela by mě zajímalo, zda by autorům vadilo, že se z jejich soukromé korespondence stala veřejná.
Sama nevím, jak jednou naložím se svými deníky, zápisky, diářy, nápadníky ...
Žádné komentáře:
Okomentovat