Dnes jsem si objela své dvě oblíbená místa. Jedno je pro mě důležité už od útlého mládí. Teď už je tam jen lavička. Ale dřív tam býval kamenný kříž. Moc pěkný. Už tedy nevím, zda to nebylo jedno ze zastavení křížov cesty, ale chdoívala jsem k němu často. I potom, co ho oddělali a dali tam jen lavičku.
Toto místo, ač je hodně blízko k civilizaci, mi přesto moc pomáhá. Skrývalo útočiště pro smutek, slzy, meditaci, modlitbu, přemýšlení, relaxaci, četbu, hrátky se psy, pláč, božskou blízkost, sny.
Stále se tam vracím, stále tam chvíli popřemýšlím, stále mě tam "něco" oslovuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat