15 ... červená

Miluju, fakt miluju naše Ráče, když zpívá. Nemluví, má (a my s ním) svůj svět. Ajá miluju, když můžu obejvit něco úžasného, co mě do jeho světa pustí a tím pádem se mu přiblížím. A jednou z cest je hudba. V jakékoliv podobě. I když temnotka ustupuje, přesto jsem i dnes odpoledne zvolila taktiku "pustíme si pohádku". Ráče vybralo Tři bratry. Obecně písničky Svěráka a Uhlíře zbožňujeme. Myslím, že napsali a nazpívali čtyři operetky a právě ze tří vznikl tento dětský film. U Ráčete pořád vede O červené karkulce. Kdyby tak fotka uměla mluvit. Pán tvorstva říká, že to má po mně. Ale já teda narozdíl od něho absolutní sluch nemám. Aspoň si to myslím. Moc si přeji, abychom při tom všem dokázali nějakým způsobem tento dar podpořit a správně rozvíjet.