6 ... Joe

Je sobota, jsme zalezlí doma. Venku mrzne. Ani psa by nevyhnal. Ten náš to dává jasně najevo, jakmile divně zvedá nožky, tak už se musí domů. Je to malá psí dáma "zmrzlina". Co já teda dám za fotku? Dumám, dumám. Pak mě mrzí, že jsem nevyfotila Ráče, jak se usmívá na koledníky a zpívá s nimi písničku. Pak fandíme a sledujeme biatlon a rychlobruslení. Pořád dumám, dumám.

Nakonec se přemluvím jít cvičit. Tohle je boj. Sport jsem mívala ráda. Asi dost, když jsem chodila na sportovní školu. Nejdýl mi vydržela turistika a plavání. Jenže čas běží, životy se mění a já bych i chtěla, ale ne v tomhle těle. A to je ten paradox. S příchodem dětí se něco změnilo a mně to jde těžko ukočírovat. Jenže bez fyzické aktivity to asi nepůjde. Tak co s tím? Budu se muset překonat a trochu donutit.
Tento týden jsem se donutila po třetí. Na začátek dobrý. Vydržet takto na furt a jsem v suchu. Takže jsem si začala stahovat seriál, ať se na tom rotopedu nenudím. Proto Joe. Je tam teda i Mel, ale chlap je chlap.

Jdu do boje, který chci vyhrát. Přitom ta záplava endorfinů po ... po čemkoli, co zavání sportem, je úžasná. Jen vydržet.